97. Jiráskův Hronov 30. 7. –7. 8. 2027
5.8.2026
Rozhovor s Oliverem Vejlupkem a Vendulou Elmanovou
V anotaci inscenace stojí: „Svět je rozbitý. My taky.“ Co bylo prvním impulsem k jejímu vzniku?
Oliver: Chtěli jsme společně něco vytvořit. Líbila se nám Krchovského poezie a zjistili jsme, že se v ní dokážeme najít. To byl asi úplný začátek.
Hrajete v inscenaci sami sebe, nebo spíš představitele své generace?
Oliver: Spíš sami sebe.
Jak jste při práci s Krchovského poezií postupovali?
Oliver: Nejdřív jsme si pročítali jeho básně a vybírali ty, se kterými jsme nějakým způsobem souzněli. Potom jsme se je pokoušeli dávat dohromady. Několikrát se nám to nepovedlo, něco jsme opustili a něco naopak začalo fungovat. Postupně jsme vytvořili koncept a hledali, co prostřednictvím těch básní chceme sdělit.
Znamená to, že se inscenace během zkoušení výrazně proměňovala?
Oliver: Určitě. Na první přehlídce, kam jsme s ní přijeli, ještě vlastně ani nebyla hotová. A ani teď si nemyslím si, že je definitivně hotová. Pořád v ní nacházíme nové věci a snažíme se ji posouvat. Právě to nás na té práci baví.
Kam se ještě může posunout?
Oliver: To podle mě nevíme ani my.
Jaká témata jsou pro vás v inscenaci nejdůležitější?
Oliver: My je samozřejmě máme, ale asi je nechci pojmenovávat nahlas. Byli bychom rádi, aby si v představení každý našel něco vlastního.
V programu o sobě píšete s velkou nadsázkou. Je humor způsobem, jak unést vážnější témata?
Oliver: Rozhodně.
Vendula: Ano.
Přestože inscenace nenabízí jednoduchá řešení, odchází podle vás divák s nějakou nadějí?
Oliver: Myslím, že ano. Nebo přinejmenším s jiným úhlem pohledu.
Vendula: Každý si to samozřejmě může vyložit po svém.
Co bylo při vzniku inscenace nejtěžší?
Oliver: Pro mě bylo nejtěžší najít s Vendy společná témata a být v nich opravdu spolu. Abychom každý nehráli trochu jiné představení.
Vendula: Pro mě byla výzvou celá ta práce, protože jde v mnoha ohledech proti mojí povaze. Zároveň mě ale právě tohle bavilo.
V představení výrazně působí také hudba. Co v něm zaznívá?
Vendula: Krch-off band.
Oliver: Jsou to zhudebněné Krchovského básně, které zpívá sám Jiří Hásek Krchovský.
Změnila vás společná práce na inscenaci?
Oliver: Myslím, že ano. Každá podobná zkušenost člověka nějak změní nebo posune dál.
Co je pro vás v divadle důležitější – forma, nebo výpověď?
Oliver: Výpověď.
Vendula: Výpověď.
autor: Honza Švácha / foto: Ivo Mičkal