97. Jiráskův Hronov 30. 7. –7. 8. 2027

Nikdy to nebude úplně hotové

5.8.2026

Rozhovor s Oliverem Vejlupkem a Vendulou Elmanovou

V anotaci inscenace stojí: „Svět je rozbitý. My taky.“ Co bylo prvním impulsem k jejímu vzniku?
Oliver: Chtěli jsme společně něco vytvořit. Líbila se nám Krchovského poezie a zjistili jsme, že se v ní dokážeme najít. To byl asi úplný začátek.

Hrajete v inscenaci sami sebe, nebo spíš představitele své generace?
Oliver: Spíš sami sebe.

Jak jste při práci s Krchovského poezií postupovali?
Oliver: Nejdřív jsme si pročítali jeho básně a vybírali ty, se kterými jsme nějakým způsobem souzněli. Potom jsme se je pokoušeli dávat dohromady. Několikrát se nám to nepovedlo, něco jsme opustili a něco naopak začalo fungovat. Postupně jsme vytvořili koncept a hledali, co prostřednictvím těch básní chceme sdělit.

Znamená to, že se inscenace během zkoušení výrazně proměňovala?
Oliver: Určitě. Na první přehlídce, kam jsme s ní přijeli, ještě vlastně ani nebyla hotová. A ani teď si nemyslím si, že je definitivně hotová. Pořád v ní nacházíme nové věci a snažíme se ji posouvat. Právě to nás na té práci baví.

Kam se ještě může posunout?
Oliver: To podle mě nevíme ani my.

Jaká témata jsou pro vás v inscenaci nejdůležitější?
Oliver: My je samozřejmě máme, ale asi je nechci pojmenovávat nahlas. Byli bychom rádi, aby si v představení každý našel něco vlastního.

V programu o sobě píšete s velkou nadsázkou. Je humor způsobem, jak unést vážnější témata?
Oliver: Rozhodně.

Vendula: Ano.

Přestože inscenace nenabízí jednoduchá řešení, odchází podle vás divák s nějakou nadějí?
Oliver: Myslím, že ano. Nebo přinejmenším s jiným úhlem pohledu.

Vendula: Každý si to samozřejmě může vyložit po svém.

Co bylo při vzniku inscenace nejtěžší?
Oliver: Pro mě bylo nejtěžší najít s Vendy společná témata a být v nich opravdu spolu. Abychom každý nehráli trochu jiné představení.

Vendula: Pro mě byla výzvou celá ta práce, protože jde v mnoha ohledech proti mojí povaze. Zároveň mě ale právě tohle bavilo.

V představení výrazně působí také hudba. Co v něm zaznívá?
Vendula: Krch-off band.

Oliver: Jsou to zhudebněné Krchovského básně, které zpívá sám Jiří Hásek Krchovský.

Změnila vás společná práce na inscenaci?
Oliver: Myslím, že ano. Každá podobná zkušenost člověka nějak změní nebo posune dál.

Co je pro vás v divadle důležitější – forma, nebo výpověď?
Oliver: Výpověď.

Vendula: Výpověď.


autor: Honza Švácha / foto: Ivo Mičkal

Zpět