No tak vy jste pěkní!

6.8.2024

To si takhle vezmete jeden z dílů Stromů pohádek z celého světa od Vladislava Stanovského a Jana Vladislava a vyberete si tři z nich. Pohádku o malilinké stařence a malilinké kosti, dědečkobabičkovskou Pohádku o domečku z hlíny a domečku ze soli a završíte to roztomile repetititititivní Pohádkou o koze se stříbrným zvonkem. Pečlivě to rozmyslíte a přípravíte. No, a pak to dáte dětem. A vida!

Inscenace pracuje prostým, ale zato přehledným způsobem. Má jasnou strukturu, nevymýšlí si efektní zbytečnosti ani podbízivou „modernitu“. Umí pracovat s „punchlines“ a ačkoliv by se mohlo zdát, že se sama vyčerpá, pravdou je opak. Vše stojí a padá s dětmi. A ty stojí nohama pevně na jevišti a prostě jsou. Vědí proč a vědí s čím – zdravě poťouchlým pohádkováním formou zábavnější než kdejaké to školní čtení. Tříboťáci jsou plní elánu, individuálně i kolektivně pracují s výrazem a rozehrávanou intonací. Celé je to jejich a je to vidět. Je navíc patrné, že se jedná o ryzí přirozenost, žádný vynucený dril či nedejbože zneužívání k vlastním pedagogickým ambicím. Soubor není striktně režírovaný, plyne jevištním děním jakoby nic a úloha (i přes dílčí rozdělení) je po celou dobu kolektivní. Všichni se podílejí rovným dílem, stejnou chutí pro každičký xichtík. A to i ten, který je bytostně jejich, mimo divadlo, protože se zrovna samy pobavily. A když píšu xichtík, nemyslím karikaturu či napodobeninu. Archetypy vznikají téměř samovolně, jsou uvěřitelné.

Za zmínku stojí také výhodná volba akordeonu, na který doprovází jedna z pedagožek (Jana Barnová). Akordeon udává situacím poutavou atmosféru a inscenaci rytmus (děti podle něj zrychlují nebo zpomalují). Dopomáhá dílčími šumy – asi jsem koza hloupá, ale až teď jsem objevil, že akordeon může „dýchat“ a napodobit spánek – a hlavně střihově odděluje-uvozuje pohádky písničkou. Každá z melodií je pak inspirovaná lidovou písní té dané země, z níž vyprávění pochází. Textováno je pak opět samotnou pohádkou.*

Soubor existuje tady a teď s bezprostředností sobě vlastní. Pozvolna rozkrývají poučení, že občas je řešení přímo před námi. A to nijak apelativně či stylem: pozor, téma! Pokud bych šel v úvaze dál, skoro bych si tu Occamovu břitvu přirovnal k tomu, co zažíváme v divadelní praxi a vůbec v životě. Možná, že si nemusíme vždycky lámat hlavu. Možná prostě stačí mít z věcí radost, držet se pozitivní energie a ono… No vida! Ono to pak nějak půjde.

* – Autor se tento hudební easter-egg dozvěděl během rozhovoru.

Tři boty, Základní škola a Mateřská škola Třebotov

Tři boty, Základní škola a Mateřská škola Třebotov

Tři boty, Základní škola a Mateřská škola Třebotov

Zpět