95. Jiráskův Hronov 1. – 9. 8. 2025
O důležitosti cigarety v českém divadle
6.8.2021
Takhle po půlnoci se před Tritonem rozpředla debata o kouření. Dnes už se skutečné cigarety, z nichž se drolí tabák a lze je nedopatřením zapálit od filtru, stávají vzpomínkou na staré časy, ne-li fosílií.
Takhle po půlnoci se před Tritonem rozpředla debata o kouření. Dnes už se skutečné cigarety, z nichž se drolí tabák a lze je nedopatřením zapálit od filtru, stávají vzpomínkou na staré časy, ne-li fosílií. Ale byly doby – a není to zas tak dlouho, kdy byly důležitou součástí veškerých sešlostí, především těch divadelních či literárních. K diskusi na téma cigareta došlo pod vlivem vzpomínkového večera na profesora Císaře, který byl nejen mistrem slova, ale i mistrem cigaretového dýmu…
Představit si jej bez tohoto doplňku se v dobách dávno minulých málokdy podařilo. Možná až v posledních letech, kdy už mu zdraví nedovolovalo věnovat se této vášni. Nicméně, pro nás starší a pokročilé, zůstává s malou bílou věcičkou a blikavým ohýnkem nerozlučně spojen. Takže, pro mladší generaci doporučuji esej Aleny Zemančíkové, ve které s gustem, velmi autenticky a velmi půvabně popisuje, jak profesor Císař přednáší a přitom kouří.
Kouření cigaret bylo dlouhá desetiletí nerozlučně spojeno s veškerými vášnivými diskusemi, sály zahalené do oblaků smradlavého dýmu vydaly za tu dobu spoustu pozoruhodných nápadů, a podíváte-li se na pamětnické filmy třeba s Belmondem, cigareta jako rekvizita v nich nemohla chybět, neboť byla součástí image.
Pamatuji si, že pro mě coby introverta a nepříliš náruživého milovníka alkoholických nápojů bývala cigareta onou berličkou/ záminkou, díky níž jsem se necítila ve společnosti jako exot. Protože kouřili všichni. Byla to totiž jedna z mála svobod, kterou si za totality mohly dopřát všechny vrstvy obyvatelstva, všichni svorně sháněli podpultové tvrdé Sparty…
Doba se ovšem změnila. Vzpomínám na nedávnou mezinárodní diskusi, která se pořádala pro zahraniční hosty po slavném představení Olga (Horrory z Hrádečku), které mimochodem bylo k vidění i na JH. Samo sebou, cigareta patřila k disentu a manželům Havlovým naprosto bez diskusí. A tato beseda zahraničních diváků se celá točila kolem toho, zda by nebylo možné cigarety na jevišti nahradit něčím méně škodlivým… Ne, nemohlo, nebylo by to autentické, snažili jsme se vysvětlit… Nepochopili. Ale fenomén kouření zůstává nerozlučně spojen s českým divadelnictvím a mnoha velikány (ať už to byl Jan Císař či Karel Makonj a další si jistě doplníte sami…)
P.S.: Podotýkám, že si uvědomuju, nezdravost tohoto zlozvyku, a sama už kouřím pouze příležitostně. Ale to na důležitosti komunikační funkce tohoto fenoménu v historii českého divadla nic nemění.
