O rybce, kterou nejde zabít

10.8.2024

Belgická rybka je dalším dramaturgickým objevem dotaženým do pozoruhodného inscenačního tvaru v prostředí amatérského divadla. Zásluhou překladatele Petra Christova, režiséra Lukáše Křížka a inscenačního týmu propojených dospěláckých souborů Divadla Radar se tak k divákům dostává pozoruhodný text.

Anotace z nabídky agentury Dilia praví, že text Belgická rybka je dialogem dvou postav, osamělého Velkého pána, který jednoho zimního večera potká na ulici Malýho holčičku. Zvláštní holčička pronikne do jeho bytu, vyžaduje od pána péči a systematicky destruuje jeho pečlivě naplánovanou každodennost.

Kdyby to bylo takhle jednoduché, ale ono není. Malý holka a Velká pán jsou sice protagonisty zmíněné situace i dialogu, ale právě tak mohou být (a nepochybně i jsou) dvojjedinou bytostí, kdy Malý holka je jen vnitřní projekcí Velké pána, skrze niž řeší svou nikdy nedořešenou krizi identity, dětství, rodiče, manželství a spoustu dalších věcí. Nejspíš v sobě máme každý svou utajovanou a potlačovanou bytost, s níž vedeme podobný celoživotní dialog. A nemusíme být ani queer, jako Velká pán. 

Belgická rybka rozhodně není snadný text. A to ani pro inscenátory, ani pro diváky, od nichž vyžaduje aktivně zapojenou fantazii, za jejíž pomoci nepodlehnou přesvědčení, že jde o zcela reálný příběh. Inscenace jim to po pravdě řečeno moc neulehčí, protože dost dlouhou dobu divákům více či méně reálnou situaci nabízí. A jen velmi postupně do ní pronikají drobné náznaky, že tomu až tak úplně není. Pořád to ještě může být skutečný příběh dívky bez rodičů, která hledá úkryt u staršího pána. Nahrává tomu přidrzlé chování dívky i mentorský tón pána, řešené domácí úkoly, zakoupené oblečení, telefony rodičům atd. atd. Koneckonců i ty žábry na břiše mohou být jen jizvami po sebepoškozování. 

Teprve nastolený rituál zbavení se smutku skrze rybku drženou sedm dní v nasbíraných slzách překlápí dění směrem k poetické metafoře. Ale každý pokus o faktické pojmenování toho, co se tu vlastně odehrává, selhává ve srovnání s textem Léonore Confino, který proplouvá mezi realitou a irealitou jako rybka prostupným zrcadlem.

Inscenace Lukáše Křížka se odehrává v magickém kruhu, nicméně je to prostor zahlcený spoustou reálných předmětů. Možná by méně bylo více. Co je nezpochybnitelné, jsou excelentní herecké výkony obou představitelů, Ondřeje Pečeného a (v mém případě) Elišky Srnské (alternující s Karolínou Klempířovou). Jejich napojení na podprahovou rovinu toho druhého je dokonalé, stejně jako na vlnu nesnadného textu. Díky nim jsou diváci udržovaní až do konce v napětí a odnášejí si z představení dost podnětů k přemýšlení o rybkách, které nelze umlátit palicí ani lopatkou, protože plují v nás.

Divadlo RADAR, Praha

Divadlo RADAR, Praha

Divadlo RADAR, Praha

Zpět