O síle divadla

3.8.2024

Byl prosinec 2009 a venku bylo pekelné vedro. Měl jsem stejné kraťasy, stejné tričko a stejnou sůl ve vlasech jako Australané, které jsem míjel v ulicích jedné z pobřežních čtvrtí Sydney. Po dvou měsících pravidelné školy jsem se navíc mohl spolehnout, že mě angličtina zákeřně neopustí, kdykoli otevřu pusu. Ani ústa však nejsou neúnavné perpetuum mobile (neplatí pro dobrou polovinu holek ze Slovenska). Zkrátka, aby huba vesele šveholila v jakémkoli jazyce, je občas potřeba do ní něco nutričně hodnotného hodit.

A to byl právě problém. Opravdoví Australané (rozuměj ti, co už jsou v Austrálii tak dlouho, aby směli nadávat na imigraci dalších) řeší všechny problémy grilováním. Jenže prána Slovana nevytrhne, ani když se hodí na gril, a pečené kookaburry do úst nelétají nikde na světě. Vůkol tehdy řádila finanční krize a na mě dopadala nějak víc. Po zaplacení školného a podnájmu ve sdíleném pokoji mi zbývalo přesně čtyři a půl australského dolaru na den. Abyste si udělali srovnání, tak jedna cesta lodí do centra vyšla na deset, nejlevnější burgr v místním fastfoodu asi na osm dolarů. Můj denní rozpočet se tudíž rovnal jednomu hutnému pivu bez pěny, konkrétně půl pintě, tedy půlce z 473,176473 mililitru. 

Strávil jsem u protinožců v módu „chudý imigrant, co vám při vší snaze nezvládne vzít ani práci ani dávky“ bezmála rok. Je to mimořádně cenná zkušenost. Hodí se nejen pro život, ale taky jako ulovený bobřík, odznáček svědčící o určitém zasvěcení. Když se mluví o chudobě, vždycky můžete vytáhnout tuhle historku a nabýt morální převahy. Protože vy víte, cha!

Střih. 2023, Plzeň, Moving Station. Právě skončilo představení inscenace Džípy, kterou pro Divadlo Letí režírovala Martina Schlegelová. Džípy jsou komediální, ale zatraceně mrazivá sociální satira, která se nemaže s bohatými, chudými ani střední třídou. Smál jsem se, ale trefila mě do živého. Došlo mi, že člověk, který má z mizérie zpáteční letenku a může se kdykoli spolehnout na rodinu a přátele, ví o skutečné chudobě tužku. Od té doby tu historku nikdy nepoužívám jako argument. Nemůžu.

Přátelé, čeká nás osm dní divadelních zážitků. Přeji nám všem, ať jsou plné objevů, změn, posunů a prozření.

P.S. Požádal jsem na sociálních sítích své přátele, aby popsali divadelní zážitek, který změnil jejich uvažování či chování v běžném životě. Odpovědi otiskneme ve Zpravodaji. Chcete-li přidat svůj „gamechanger“, napište nám do redakce.

Setkání seminaristů

Zpět