Seminář, který vede Braňo Mazúch, byl jedním z prvních naplněných. On sám je zde poprvé, a proto asi i ta zvědavost, co nového nabídne. Když jsem se ptala některých z dvaceti účastníků a účastnic (bohužel zklamala technika, takže se mi nic nenahrálo, čili pouze reprodukuji názory po paměti), odpovídali vlastně všichni podobně. Všichni vycházejí spíše z prostředí tradičnějšího pohledu na divadlo a na počátku si nedovedli představit, o co v semináři půjde. Ale všichni shodně očekávali, že jim umožní nahlédnout divadlo z jiné stránky, než tomu bylo dosud, a že se zároveň dozvědí i něco o sobě samých. Už samotný název napovídá, že by se tady mohlo jednat o jakousi sebeexhibici, ale překvapivě už při prvním zadání, popsat do detailů pokoj svého dětství, viděla jsem spíše velmi poctivou, neuvěřitelně detailní analýzu toho, co člověka obklopuje, a jaký má k tomu vztah. Co je jeho vlastní (většinou je to v teenagerském věku chaos – který ovšem může zůstat až do dospělosti), co mu bylo vnuceno či darováno (vždyť je to hezký!), co mu bylo líto vyhodit (to jsem dostala od…).
Dvě mladé ženy, které za mé přítomnosti takto popisovaly své někdejší pokoje, tak činily s upřímností, ale zároveň kritickým, mnohdy humorným nadhledem, s nímž většinou vnímáme věci minulé. Byla jsem překvapená, jak rychle se podařilo Mazúchovi odblokovat přirozený stud účastníků a dovést je k naprosté upřímnosti a otevřenosti. Tedy – žádná sebeexhibice v záporném slova smyslu se nekoná. Nicméně, je to vlastně nabídka sebe samých, a ti, kdo každého jedince pečlivě sledují, ho oceňují a odměňují smíchem, ale zároveň dávají připomínky a doplňující dotazy, když se jim něco nezdá nebo není zcela jasné.
V další části se zapojí aktivně všichni. Bude se skákat a chodit. Tak usuzuji, když Braňo Mazúch s pomocí seminaristů sepisují různé typy chůze od civilní přes baletní, kachní, čapí, frajerské, manekýnské, opilecké či cupitání. Pak se jde do praxe a na obrovských žíněnkách si to každý vyzkouší pokud možno v přehnané stylizaci: chůze – zhroucení – pád – vztyk a znovu.
Myslím, že v tomto týdenním společenství se opravdu účastníkům podaří vyjít ze sebe samých a dokázat sami sebe performovat.