Osm taktů neexistuje, „na motivy“ přitíží

9.8.2024

Autorské právo. Nejspíš nikoliv to nejmilejší téma spojené s divadelní tvorbou, nicméně téma obtížně vyhnutelné a velice užitečné. Vést autorskoprávní seminář letos do Hronova přijel specialista na dané téma Viktor Košut – a pokud bude mít ctěné čtenářstvo dojem, že je následující čtení poněkud suché, nechť si zároveň představí, jak rozhovor vznikal. Paprsky středečního podvečerního slunce dopadaly na parčík u Sálu Josefa Čapka a dva vousatí muži zoufale běhali tam a zpátky za malým, leč rychlým utíkajícím synkem jednoho z nich. Ten druhý držel v ruce diktafon…

Co na semináři autorského práva řešíte?
První den jsme si dělali takový základní exkurz do autorského práva. Začali jsme autorským zákonem – jak je to ukotveno, co všechno autorský zákon upravuje a neupravuje. Pak jsme řešili autorské dílo statusově, co je a není, kdo nebo co je nebo není autor, kdo nebo co je nebo není divadlo, jak dlouho trvá doba ochrany autorských práv, autor, spoluautorství autorských děl… a končili jsme tím, že jsme si vyjmenovali všechny divadelní profese a u těch divadelních profesí jsme si definovali, která z těch profesí je autor, která je výkonný umělec, která není vůbec nic. Druhý den jsme na to navázali, pokračovali jsme dál v tom, co upravuje autorský zákon. Udělali jsme si přehled smluvních vztahů v divadle – to znamená, co je nebo není divadelní inscenace, kdo všechno se na ní podílí, jak jsou nastaveny základní smluvní vztahy mezi divadlem a mezi členy tvůrčího týmu. Jaké můžou mít smluvní vztahy právně charakter, podle jakých zákonů je smluvní vztah upraven. Dostali jsme se tím pádem k pracovní smlouvě a zaměstnaneckému dílu, k uměleckému výkonu v režimu pracovního práva a pak jsme rozebrali další typy spolupráce – externí, občanskoprávní, kdy dílo vzniká na základě smlouvy o dílo, a rozebrali jsme si základní znaky licenční smlouvy.

Amatérské soubory nejčastěji řeší právě licenční náležitosti. Často se inscenují hry, leckdy překladové – a licence nejsou asi věc, kterou by tvůrci řešili zrovna rádi. Proč je dobré mít všechno v pořádku? Co hrozí člověku, který všechno v pořádku nemá?
Pravda je, že u amatérského divadla nebudou ta rizika ve srovnání s profesionálním divadlem tak velká, ale zajímavé je na tom to, že amatérské divadlo není nijak definováno a nemá žádné výjimky ani úlitby, ani žádné výhody oproti tomu profesionálnímu. To znamená, že jsou na něj kladeny formálně úplně stejné nároky jako na profesionální divadlo, takže musí splnit úplně všechno, co to profesionální. Rozdíl tam může být v nějaké míře benevolence. Když něco poruší amatérské divadlo, tak je většinou vůle na straně poškozených nositelů práv to tomu amatérskému divadlu spíš odpustit. Ale rozhodně se to nesmí podceňovat nebo toho zneužívat nebo na to spoléhat.

Traduje se několik metod, jak se vyhnout řešení autorských práv. Jedna z těch kouzelných formulek se jmenuje „na motivy“.
Ano, „na motivy“! To jsme na semináři samozřejmě rozebírali – byla to jedna z prvních věcí, o nichž jsem hovořil. Tahle magická formulka v praxi neexistuje a většinou naopak spíš má kontraproduktivní efekt. Když už se použije sousloví „na motivy” a uvede se to třeba v propagačních materiálech, tak ve většině případů to naopak znamená důkazní prostředek pro poškozeného. Inscenátor se vlastně přizná k tomu, že to autorské dílo využil.

Další mýtus se jmenuje „osm taktů“.
Ano, ano! Osm taktů neexistuje, nikdy neexistovalo, ani dvanáct taktů, ani čtyři, ani žádný jiný počet taktů. Souvisí to s citační výjimkou, ale ta u hudby nikdy neobsahovala žádnou kvantifikaci. V zákoně vždycky pouze bylo, že citovat je možno v odůvodněně míře, ale ta odůvodněnost se zkoumá v každém konkrétním případu individuálně. To znamená, že ani v literární sféře, ani v divadelní sféře, ani v hudební sféře, ani v jiném uměleckém segmentu není nikde exaktně řečeno, co je odůvodněná míra. V každém konkrétním případě se to musí vyložit.

Často se má za to, že třeba ZUŠky nebo další školy nemusejí nic řešit.
Není to pravda. Ve vztahu ke školám existují dvě výjimky ze zákona, které v případě, že jsou naplněny, tak je to v pořádku, opravdu se nic řešit nemusí, ale musejí se důsledně dodržet podmínky těch výjimek. Jedna z nich je užití díla při vyučování pro ilustrační účel, ta druhá, o kterou jde v divadle především, je užití při školním představení. To je ovšem představení, ve kterém účinkují výhradně žáci anebo pedagogové dané školy. Druhá výjimka je, že to představení musí pořádat přímo ta škola. Třetí podmínka je, že musí být konáno nikoliv v přímém nebo nepřímém obchodním nebo hospodářském prospěchu, což znamená, že buď není vybráno vůbec žádné vstupné, anebo se vybírá vstupné pouze na pokrytí nákladů, nelze se dostat do zisku. A čtvrtá podmínka je, že musíme uvést citaci, to znamená název užitého díla a jméno jeho autora. Teprve když jsou splněny tyhle čtyři podmínky, tak se může opravdu na základě výjimky to dílo užít.

Když se ještě vrátím k tomu, že představení musí ta škola sama pořádat – znamená to, že už třeba to, když ZUŠkařská inscenace přijede na Jiráskův Hronov, musí mít vyřešené všechny licenční náležitosti?
Ano, přesně tak, protože pořadatelem je v tom případě festival.

To bude spousta zklamaných čtenářů.
Je mi to jasné, ale je to tak.

Děkuju za rozhovor!

Ptal se Michal Zahálka

Viktor Košut

Zpět