96. Jiráskův Hronov 31.7. – 8. 8. 2026
PC - Problémový club
PC - Problémový club
2. - 8. 8. 2026
Problémový klub je vzdělávací platformou, která si klade za cíl nahlížet divadlo z různých úhlů pohledu a zasazovat vybrané inscenace do širších kontextů. Neočekávejte hodnocení představení odbornou porotou, ale obecnější rozpravu nad tématy, která nás pálí. Inspirováni viděným se spolu s odborníky z různých profesí můžete pustit do debaty, nebo si jen vyslechnout jejich názory. PC probíhá každý den počínaje nedělí 3. srpna do soboty 9. srpna vždy od 14 do 16 hod v Malém sále Jiráskova divadla.
Lektorstvo PC
2.-8. 8. Alena Zemančíková vystudovala dramaturgii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Po letech manuálních zaměstnání byla od roku 1988 dramaturgyní Západočeského divadla v Chebu. Od roku 1997 pracuje v Českém rozhlase. Napsala čtyři rozhlasové hry, natočila řadu autorských dokumentů a fejetonů, garantovala programové řady pořadů o kulturních dějinách a poezii. V roce 2008 vydala povídkovou knížku Bez otce, v roce 2009 vyšla dětská knížka Mařenka a Čenda a roku 2012 krátké texty v knize nazvané Značkování. Román Příběh v řeči nepřímé vydalo nakl. Větrné mlýny v roce 2015. V roce 2020 vyšla monografie o Činohře Národního divadla v Praze v letech 1990–2015 Zpětné zakreslení cesty. Kromě rozhlasového vysílání spolupracuje s časopisem Listy, Tvar a s literární přílohou deníku Právo Salón. Píše sloupky pro internetový deník Referendum. Narodila se v Praze, většinu života prožila v západočeském pohraničí a v Plzni, nyní žije v Praze. Má čtyři děti.
2.-8. 8. Luděk Horký je absolvent divadelní vědy na FF UK, dramaturg, režisér a pedagog. Od roku 1995 do roku 2006 pracoval jako dramaturg v Divadle ABC, scéně Městských divadel pražských pod vedením uměleckého šéfa Milana Schejbala. Nyní je kreativním producentem tvorby pro děti a mládež v České televizi. Vedle toho pravidelně dramaturgicky spolupracuje s režiséry Davidem Drábkem (např. inscenace Racek ve Slovenském národním divadle), Jakubem Šmídem (např. inscenace Král Ubu v Divadle D21) a Jankem Jirků (například inscenace Amberville v Divadle v Dlouhé nebo Černý partyzán v Divadle Minor). Od roku 1992 působí jako pedagog a režisér dětského divadla a divadla pro děti v pražském Divadle RADAR. Je autorem nebo spoluautorem devíti divadelních her (poslední z nich, raně barokní katovna české politiky se stručným názvem „27“, byla v nastudování souboru Geisslers Hofcomoedianten nominována na Cenu Marka Ravenhilla za rok 2022). Je členem výboru Českého střediska ASSITEJ, externím pedagogem Katedry divadelní vědy FF UK a jako divadelní lektor a metodik dlouhodobě spolupracuje s NIPOS-ARTAMA.
2.-8. 8. Jan Šotkovský absolvoval dramaturgii na JAMU, od roku 2007 až doposud je dramaturgem Městského divadla Brno, v letech 2004-2019 byl dramaturgem taktéž brněnského BURANTEATRu, s jehož pohrobky aktuálně tvoří Divadlo Vejminek. Je autorem či spoluautorem skoro dvou desítek divadelních her. Učí na Divadelní fakultě JAMU několik “Úvodů do…” a je tamtéž vedoucím Ateliéru doktorských studií. Porotoval už celkem slušné množství amatérských přehlídek. Na Hronov jezdí tak dlouho, že se to už ani nesluší říkat.
2.-5. 8. Marcela Poláčková je psycholožka a spoluautorka knihy o sexuální a vztahové výchově Děti to chtěj vědět taky, kterou vydala organizace Konsent. Dlouhodobě se věnuje vzdělávání v oblasti zdravých vztahů, sexuality a vytváření bezpečnějšího prostředí – ve školách, uměleckém prostředí i kultuře. Je garantkou vzdělávacího předmětu o sexuální výchově na ČT EDU a na Masarykově univerzitě vyučuje kurzy zaměřené na téma sexuality, identity, vztahů a prevenci obtěžování a násilí. S divadelním prostředím a tvorbou má osobní i profesní zkušenosti. Pro divadla zajišťuje psychologickou garanci inscenací – spolupracovala například na inscenacích Poprvé a Princ & Princ (Divadlo Polárka), Neboj, neboj (Husa na provázku) nebo aktuálně na inscenaci Tučňáci (Divadlo Minor). Jejím cílem je, aby inscenace pracovaly s tématy citlivě a zodpovědně, opíraly se o současné poznatky psychologie a byly bezpečné a věkově přiměřené pro své publikum. Zaměřuje se také na péči o duševní zdraví tvůrčích týmů – nabízí facilitovaná setkání formou supervizí, které pomáhají zpracovávat náročná témata, předcházet vyhoření a posilovat zdravé vztahy v kolektivu. https://polackovamarcela.cz/
2.-4. 8. Tomáš Jarkovský vystudoval režii na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU pod vedením Ivana Rajmonta a Jana Borny. V roce 2026 obhájil disertační práci a získal titul PhD. Na Katedře alternativního a loutkového divadla též působil jako externí pedagog. Jako hostující dramaturg, scénárista a libretista spolupracoval s řadou profesionálních divadel (Naivní divadlo Liberec, Jihočeské divadlo, Minor, Západočeské divadlo v Chebu, Lutkovno gledališče Maribor, Divadlo Alfa Plzeň, Divadlo J. K. Tyla Plzeň, Divadlo Drak, Klicperovo divadlo, Divadlo F. X. Šaldy Liberec, Městské divadlo Kladno, Divadlo D21, Studio Ypsilon ad.). V letech 2014 – 2017 byl kmenovým dramaturgem Divadla Drak, od roku 2020 je jeho ředitelem a dramaturgem. Spoluzaložil také nezávislý divadelní soubor Športniki. Celkem se jako autor nebo dramaturg podílel na více než 60 profesionálních inscenacích, z nichž celá řada získala mnohá ocenění na různých mezinárodních festivalech nebo v odborných anketách.
4. 8. Miroslav Ondra je dramaturg, herec, pedagog a muzikant. Vystudoval obor Teorie a dějiny dramatických umění na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a v současnosti je dramaturgem Městského divadla Brno a učí muzikálové herectví na Divadelní fakultě JAMU. Jako herec působí v nezávislém brněnském divadle Vejminek (bývalý BuranTeatr). V minulosti prošel mnoha dílnami Jiráskova Hronova jako účastník a nyní se často vyskytuje jako porotce amatérských divadelních přehlídek. Je také akordeonista a zpěvák klezmerové kapely Létající rabín.
5.-8. 8. René Levínský se narodil v Olešnici nad Halštrovem v saském Vogtlandu Evě Oelsnitz a Andreasi Bandovi, přímému potomkovi sládka broumovského pivovaru. Dramatikem se stal během svého pobytu v Hradci Králové, zejména pod vlivem Markéty Rybové a Petra Stančíka. Jeho dosavadní dílo sestává z přibližně osmnácti divadelních her pro dospělé a devíti loutkových her pro děti (ty podepisuje na památku svého otce Šimon Olivětín). Jeho hry Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou (pseudonym Samuel Königgrätz) a Harila (Helmut Kuhl) byly zfilmovány Pavlem Göblem. V říjnu 1988 spoluzaložil divadlo Nejhodnější medvídci, v srpnu 2016 pak Divadlo Vojty Oláha. Světové premiéry jeho her jsou uváděny vesměs na scéně jeho domovských divadel, často v koprodukci s Divadlem Na tahu. Za svého dvorního režiséra považuje Levínský Andreje Kroba, který uvedl 6 jeho her. Mimo něj ovšem jeho hry režírovali např. Zdeněk Bartoš, Hana Burešová, Radek Beran, Martin Františák, Jan Frič, Štěpán Gajdoš, Petr Hašek, Michaela Homolová, Radosław Kasiukiewicz, Martin Kosa, Jakub Krofta, Ivo Kristián Kubák, Jiří Kubec, Slávka Mašínová, Marie Nováková, Jan Oborník, Tomáš Procházka, Akram Opička Georgi, Petr Štindl, Johana Švarcová, Daniel Vavřík, Marek Zákostelecký, Ewa Zembok a další. Jeho hry byly přeloženy do angličtiny, němčiny, polštiny, ruštiny, běloruštiny, litevštiny a francouzštiny. Od svého návratu do Čech v lednu 2016 žije Levínský na břehu Rokytky ve Vysočanech. Českého uměleckého života se účastní převážně o víkendech.
