Pepř a jiné koření

2.8.2023

Psát recenzi na pohybové divadlo není nic snadného, ale psát recenzi na improvizované pohybové divadlo je v podstatě nemožné. A tak otevírám všechny dveře i okna fantazie, abych se pokusila alespoň letmo zachytit, co bylo k vidění na jevišti Sálu Josefa Čapka, když na scénu přišel nejprve Jan Vodička, a poté dalších šest lidí – dohromady sešlost jménem 3000 otáček. Ti pak před očima diváků dvacet minut rozvíjeli nitky rozmanitých klubíček pohybových a někdy i zvukových nápadů. Někdy se ty nitky pěkně zamotaly, jindy na chvíli bezprizorně trčely volné konce, či naopak vznikal malebný artefakt vytvořený z lidských těl.

Sedmero performerů se rozprostřelo na ploše cca 5 × 5 metrů. Na počátku jednotlivci působili tak trochu jako květy a trochu pomačkané trávy na ranní louce – to evokovaly pohyby prstů, rukou, a velmi zvolna se rozvíjející pohyby celého těla. I v dalších chvílích, kdy se performeři rozeběhli či rozešli do různých stran jeviště, působili jako probouzející se příroda. Tentokrát ale evokovali spíše pohyby zvířecí. A už už začalo docházet k prvním interakcím, zrcadlení, ale i antagonismům jak v pohybech, tak v tempu a rytmu. Postupně se tento přírodní svět začal transformovat ve svět lidí, kteří vytvářeli nejrůznější propojení, proplétání, a nakonec až téměř akrobatické prolnutí těl.

Chvílemi snad bylo možné zahlédnout i náznak dvojakosti / zcizení tohoto činění: přiznaná zkouška, cvičení bez hlubšího smyslu, upletené z pouhých vláken energie, ale i pohybových klišé, jako by se začala prolínat s drobnými příběhy, které se sesypávaly do pestré pocitové mozaiky. Celá scéna se stala jakýmsi virtuálním světem, připomínajícím bájný Babylon, kde to všelijaké lidské hemžení z pohledu odjinud nedává příliš smyslu. Ale přece má jakýsi iracionální řád, různě proudící energii mezi performery, náznaky temperamentu a charakterů jednotlivců či tvůrčích dvojic.

Postupně se do pohybu zprvu spíše tanečního nahrnuly i prvky bojových sportů, což ve vytvořeném Babylonu najednou dávalo možná větší smysl, než tvůrci původně zamýšleli. A postupně sem pronikaly i zvuky a pak i slova, jednotlivé výkřiky, pokyny, stížnosti. A nakonec hledání lidí, kteří tu buď vůbec neměli být, nebo snad kdysi nepozorovaně odešli.Na jedné straně jen taková úplně obyčejná tréninková lekce, ale zároveň i možný svět, ve kterém se všichni ztrácíme a míjíme po kafkovském způsobu. A pak už je vlastně jedno, jestli se to bude jmenovat Pepř či jiné koření, a nebo se to nebude jmenovat vůbec nijak.

P.S. Tato reflexe vznikla po rozhovoru (viz jinde), který jsem vedla se skupinou po představení. Náš mnoholog mi dal možnost, abych zde popustila uzdu fantazii a tak trochu si slovně zaimprovizovala.

Pepř – 3000 otáček

Zpět