Pět spolužáků v každém z nás

3.8.2026

Štěpáne, tohle není tvůj první filozofující titul. Zcela nenápadně lze vzpomenout inscenaci Sartrova S vyloučením veřejnosti. Odkud se to pořád bere?
ŠK: Tady za to může přímo ta klímovská filozofie, která nás provází celý život. Navíc jsem teď ve fázi, kdy přemýšlím o tom, co bylo a co bude. A tak nějak jdu do středního věku nebo možná už v něm asi i jsem.

MŠ: Ještě ne, neboj! (smích)

ŠK: A obzvlášť v téhle době, kdy jsou na sebe lidi hnusní. Neumíme se k sobě chovat, jednáme bez respektu a někteří si chtějí nahrabat jen pro sebe. Když to srovnám se Sartrem, tak je to pořád obdobné téma: co je pro nás existence. A myslím, že je důležité to připomínat, hrát o tom a bavit se o tom. A když by si alespoň jeden dva diváci na to vzpomněli třeba za týden nebo za měsíc a třeba je to navedlo k tomu, že není nutné furt řvát a hádat se, tak by to bylo skvělé.

Klíma si ve hře vedle modelových charakterů, na nichž dokazuje úpadek lidský i společenský, vytváří také dvě alter ega. Básníka Pulce a filozoficko-božskou entitu Odjinuda. 
ŠK: O tom jsme mluvili hodně. Myslím, že to není úplně jednoznačné, kdo jsou a jak jsou napsáni. Když jsem to četl poprvé, tak to na mě působilo, že Odjinud je duch celou tu dobu, což jsme řešili i v rámci inscenace. Ale pak je tam ten background. To jeho filozofično a čím on se chtěl stát. Proto je to i v závěru ukázané, jako by se Pulec stával Odjinudem a Odjinud zase Pulcem.

MŠ: Ona se z toho může stát i výhoda, když se to správně uchopí. Klíma tam zjevně propsal svoji alkoholickou minulost. A tím, že tam zároveň má takovou deoesenční postavu Odjinuda a nechá je spolu komunikovat, se právě může ukázat ten jeho alko-duch. To, co Klíma byl jako autor i jako člověk. 

O Klímovi se psalo, že dokáže současně uhranout i nas*at. Jak to zahrál s vámi?
ŠK: Uhranul mě v těch modelových charakterech, které jsou tak vyhraněné, až mi přišlo, že v každém z nás je kus každého z těch spolužáků. A záleží čistě na nás, jak moc to v sobě necháme probublávat. No a čím mě nas*al: doporučuju si koupit ten jeho originál Lidské tragikomedie a ať každý uzná sám, jestli ho to taky nenase*e. (smích)

MŠ: Je to hodně literární, no.

ŠK: Ač má naše inscenace s přestávkou 140 minut, tak ten text je zkrácený o dvě třetiny. 

MŠ: Mě uhranul svými myšlenkami, které jsou sice takové radikálně ujeté, ale současně jsou na české poměry až nebývale a monumentálně bohaté. A nas*al mě tím samým, že jo. Protože za prvé: jsem to nenapsal já a je to geniální. A za druhé: jsem se tím musel prokousat. (smích) Ne, ale on někdy těmi myšlenkami tak nepříjemně trefí hřebíček na hlavičku a tím tě vyprovokuje, že tě to až dose*e.

Odjinud našeptává: „Jardo, uchlastej se!“ Kdybyste byli Odjinudem vy, co byste příteli našeptali?
MŠ: Asi to samé. (smích)

ŠK: „Jardo! Jseš na Hronově! Chlastej!“

MŠ: „Pojď s námi do Šnekolendu!“

‌

autor: Lukáš Křížek / foto: Ivo Mičkal

DK Jirásek, Česká Lípa

Zpět