Pohádkové sci-fi: žánr pro vzdělávání i zábavu

4.8.2023

Začnu „nečekaně“. Co vy a žánr sci-fi?

Překvapivě: máme ho rádi. Jde o fantastickou možnost, jak komentovat současné dění bez uchylování se k prosté popisnosti. Zároveň ale, abychom byli originální, tak manžel (scénograf Vít Chaloupka – pozn. red.) měl skvělý nápad, že to uděláme jako klasickou pohádku o princezně sežrané drakem. Tu jsme pak obohatili o astronomické vtípky.

Inspirovali jste se popkulturními nebo i jinými díly s podobnou tématikou?

Od začátku jsme chtěli být originální, protože text je autorský. Ale samozřejmě, že v dnešním světě je člověk inspirován, i když by třeba nechtěl. Protože jsme hráli navíc pro školy, tak v tom byl ještě vzdělávací podtext. Jako součást programu jsme vytvořili odkazy na jednotlivé vesmírné objekty, kde je vysvětleno, co přesně jsou. Od pedagogů máme pak dobrou zpětnou vazbu, že s tím materiálem pracují a vtipy dopomáhají k zapamatování různých pojmů – jako například kvantové skoky a podobně.

Jak inscenace vzniká, kolik toho už musíte mít vymyšleno předem?

Když předáváme myšlenku nové inscenace souboru, tak máme hotový scénář. Máme navíc málo herců, ale ti jsou zase stabilní, tak jim to rovnou píšeme na tělo. Manžel je scénograf a věnuje se světlům, takže i to je promyšlené. Nutno však přiznat, že jsme pořád amatéři, spoustu věcí proto nejsme schopni odhadnout a teprve v průběhu zkoušení zjišťujeme, co funguje. Pevnou složkou je také hudba. A jestli můžu zmínit, tak jsme ten scénář ještě trochu přepsali i pro rozhlas a v září se to bude natáčet. Takže pokud se to někomu líbilo, může se na podzim těšit na upravenou rozhlasovou verzi.

Na amatérské poměry tušíte poměrně mnoho dopředu, jak dlouho pak takovou technicko-vizuálně a výtvarně bohatou věc trvá „vyrobit“? 

Nám se osvědčila metoda, že buď to uděláme za půl roku, nebo nikdy. (smích) Byli jsme i v módu delšího zkoušení, ale tam už se ztrácí energie. A ta je, například u sci-fi, velice důležitá. Radši si dáváme deadline, protože ještě máme svůj festival Suchdolské divadelní léto a tam musíme vždy něco předvést, což nás drží nad vodou. (smích)

Za pět minut dvanáct je náročná záležitost. Jak se vyrovnáváte s prostorem?

Těžce. (smích) Ono je hloupé, že jak je to vzdělávací, chtěli bychom hrát pro školy, ale současně je to technicky obtížné a místa, kde to lze hrát, jsou tudíž omezená. Ale musím pochválit herce, že jsou přizpůsobiví – a hrajeme i tam, kde to vlastně hrát nemůžeme.

Máte záložní plán, když vás technika zradí?

Robot má do svých funkcí přidanou větu: „Selhání systému“. Ale naštěstí jsme to ještě nikdy nemuseli použít.

Ptal se Lukáš Křížek

Za pět minut dvanáct

Zpět