Pollock až příliš hektický

2.8.2023

Komorní hry, nejlépe jen pro dva lidi, jsou pro divadla požehnáním. Mají je rádi jak herci (protože v takových kusech mají nejlepší šanci rozehrát skutečný herecký koncert), tak diváci. Mezi takové kousky bezpochyby patří i hra amerického dramatika Stephena Sachse z roku 2012, která se pod názvem Bakersfield Mist tři měsíce hrála velmi úspěšně nalondýnském West Endu s Kathleen Turnerovou a Ianem McDiarmidem. Poté se rozeběhla do celého světa. K nám se díky překladu Pavla Dominka dostala už v roce 2014, kdy ji nejprve ve scénickém čtení pod názvem Maude, Lionel a prst Jacksona Pollocka uvedlo pardubické divadlo (sem se hra vrátila loni pod jednodušším názvem Kalifornská mlha).Ostatně právě pod tímto názvem se také odehrála česká premiéra v Divadle v Řeznické s Vilmou Cibulkovou a Luborem Šplíchalem, v roce 2017 po ní sáhlo Jihočeské divadlo, které ji nasadilo jako benefiční příležitost pro Danielu Bambasovou, v roli Lionela hostoval rovněž Lubor Šplíchal.

Pohnutky, které vedly k výběru titulu českolipský soubor, jsou zjevné. Zajímavý příběh nevyžadující nijak nákladnou scénografii, dobře napsaný dialog a dramatické zvraty v ději a dva party pro zralé herce, kterými bezpochyby Václav Klapka a Vladimíra Zborníková jsou. Příběh, který se točí nejen kolem ověření (ne)pravosti nesignovaného obrazu Jacksona Pollocka, je nabitý zajímavými situacemi, byť se odehrává v jednom prostoru maringotky zaparkované po léta na parkovišti zapadlého městečka.

Maude je životem hodně poznamenaná žena, které (naštěstí) utekl opilecký manžel a tragicky zahynul syn. Je sama, ale ztělesňuje ten typ ženy, která se jen tak nenechá zlomit, a bojuje pomocí své nezdolné energie a také zdatně popíjené whisky s těžkostmi života dosti úspěšně. Jejím pravým opakem je Lionel, který zasvětil život vědeckému bádání a obrazům, stal se uznávaným odborníkem, ovšem na úkor osobního a rodinného života. Je to typický snobský suchar, který je navíc silně ukřivděný. Právě takovému člověku může žena z lidu, která se s ničím nepárá, ale vládne velkou empatií, udělit lekci.

Do tohoto komorního, psychologicky zajímavého kousku se oba protagonisté vrhli s velkou energií. Zborníková vytvořila malý scénický prostor zanesený nesmyslnými suvenýry, kde stísněnost ještě umocňuje kuchyňský stůl, kolem něhož se děj odehrává. Oba herci ovšem – na můj vkus – projevují až hektickou aktivitu. Takže chvílemi jejich neustálé pobíhání, téměř klaunská hra s létajícími knedlíčky či smradlavým plyšovým psem nebo přehnané opilecké extravagance ažzbytečně odvádí pozornost od jejich dialogu.

Trošku to vypadá, jako by měli nedůvěru v jednoduchost příběhu, a pokoušeli se ji až příliš vehementně ozvláštnit. Tím vzniká určitá roztříštěnost inscenace, a tím i roztříštěnost vnímání diváků. To ovšem neznamená, že by provedení nebylo působivé (a ve své hektičnosti odůvodnitelné – vždyť oba vydatně popíjejí, že...). Nejzajímavější momenty tak nastávají ve chvíli, kdy dochází ke ztišení – nejlépe se to daří až k závěru, především v souvislosti s vyprávěním Maude o rodinné tragédii a přirovnání syna k rozháranému Jacksonu Pollockovi. Takže alespoň pro mne by bezpochyby bylo ku prospěchu věci na tempu a výrazových prostředcích trochu ubrat.

Lionel, Maude a prst Jacksona Pollocka

Zpět