Ponuře i rozverně v psychiatrické léčebně

7.8.2024

Kardio Theatre, který založila v roce 2016 Klára Hanušová v nemocnici, kde působí jako zdravotní sestra, se objevuje na JH podruhé. V roce 2020 měli festivaloví diváci možnost vidět jejich Kabaret v metru. Forma kabaretu se tedy zjevně ukazuje tou nejvhodnější alternativou pro dané společenství, v mixu scének, situací, gagů a písniček se skryjí nejrůznější absurdity, ale i případné nedokonalosti. Klára sama je vystudovaná herečka, která pravidelně zve ke spolupráci někdejší spolužáky, takže se v kabaretu mísí nejen zlomky žánrů, ale také profese herecké a zdravotní a rovněž herci a neherci. Je kuriozní, že profesionální herci většinou tvoří jakýsi kompars nehercům. A dohromady to celkem zdárně funguje. Někteří diváci jsou nadšení, jiné tento způsob práce naopak irituje. Ale tak to obzvlášť u autorského divadla bývá. 

Nevesely truchlivy aneb Kabaret duševní soubor zvolil jako inspiraci balady K. J. Erbena (Vodník, Polednice, Svatební košile, Dceřina kletba), které doplnil o citace z díla Erbenova souputníka K. H. Máchy. To vše je zasazeno do prostředí psychiatrické léčebny, kde přednes a svérázná vizualizace balad slouží v rámci principu psychodramat, v nichž se řeší jednotlivé úchylky chovanců, ale i doktorů. Tak, jak to ve správné psychiatrické léčebně bývá. 

V prostředí black boxu je pro toto zvláštní prostředí vytvořen magický, byť trochu kýčovitě působící prostor, který oživuje nejen „zombie“ líčení protagonistů, ale i – až psychedelické – barevné proměny scény. Vážný přednes doplňuje množství drobných vtípků, gagů slovních i vizuálních, a tak z celku máte dojem naivisticky laděného pohyblivého obrazu. 

Jak tak přibývají jednotlivé balady = psychodramata, nabývá rytmus interpretace na rychlosti a řekněme jisté rozvernosti. Nejvýraznější je v tomto smyslu až popově zpracovaná balada Svatební košile (v Hronově v roli chovankyně zaskakuje herečka Bohdana Pavlíková). Bezpochyby výrazným prvkem je hudební doprovod, který má na starosti Sonia Koutová, jež preluduje na klavír, za asistence svých dvou synů, kteří hrají a „vyrábějí zvuky“ na housle. Poslední balada je pak jakousi postmoderní směskou útržků z rozmanitých erbenovských balad, tak jak si je možná mnozí ze školních lavic pamatují. A pokud to divákovi celé přijde „nějaké divné“, pak závěrečná pointa nabízí logickou odpověď. Kardiovci jsou poučení tvůrci a do svého kabaretu vplétají nejrůznější gagy a odkazy. Nicméně jde jim především o to pobavit diváky, ale i sebe. A dle reakcí publika se jim to docela dobře daří.

Kardio Theatre, Praha

Kardio Theatre, Praha

Kardio Theatre, Praha

Zpět