Přijetí na Hronově bylo nádherné

2.8.2026

Pod inscenací Ani za milion! je podepsána Divadelní společnost M+M z Hranic u Aše. Ve skutečnosti ale jde o herce a herečku ze dvou souborů, kteří se poprvé dali dohromady právě pro tento titul. Herec, režisér i autor Vratislav Mikan je zakladatelem Divadelní společnosti M+M  (původně Mikan a Mikan, otec a syn), Pavlína Šponiarová je členkou Divadla bez zákulisí Sokolov.

Jak jste se tedy dali dohromady?

Vratislav: Já jsem měl Pavlínu vyhlídnutou už léta, ale zdála se mi strašně dobrá na to, abych si troufal ji oslovit. Ve chvíli, kdy jsem se odvážil, už jsem měl vybraný Milion a věděl jsem, že ho chci hrát jedině s ní.

Titul se hojně uvádí jak na amatérských, tak i profesionálních scénách. Viděli jste některou z inscenací, než jste na něm začali pracovat?

Vratislav: Ne, to jsme ani nechtěli. Poprvé jsme viděli inscenaci plzeňského Jezírka, ale to už bylo zhruba čtrnáct dní před naší premiérou.

Pavlína: A já jsem teprve loni viděla inscenaci Divadla Kalich s Jiřím Langmajerem a Adélou Gondíkovou, která se hraje už řadu let po celé republice. Oni tam mají trochu jiné scény, které jsme my naopak škrtli, takže mě překvapilo, jak se dá jedna hra dělat dvěma různými způsoby.

Jak dlouho Milion hrajete? 

Pavlína: V březnu to bude třetí rok, máme za sebou zhruba šestatřicet představení.

Uvažujete o další spolupráci?

Vratislav: Zkoušíme spolu další hru pro dva, Labuť Lear Jakuba Kolára, což je tragikomedie odehrávající se mezi starým hercem, který už skončil, ale chtěl by se vrátit a hrát Leara, a jeho dávnou partnerkou, baletkou, která už má také po kariéře a po něm chce DVD s jejím originálním pojetím Černé labutě z Labutího jezera, které natočili v době, kdy byli ještě spolu. Není to žádná řachanda, ale spíš ohlédnutí za životem dvou lidí. Premiéra v Hranicích a poté v Sokolově by měla být v říjnu.

Jaké máte divácké ohlasy na Milion a jak jste byli spojkojení s hronovským publikem?

Vratislav: Zatím jsme měli vždycky hezké ohlasy, ale takové publikum, jako v Jiráskově divadle, jsme zažili málokdy. Bylo znát, že v hledišti sedí divadelníci.

Pavlína: Mě to přijetí hrozně dojalo a budu z toho nějakou dobu žít. Na Jiráskově Hronově jsme už v minulosti sice každý zvlášť hráli, ale takový ohlas jako dneska jsme zažili poprvé. A mně se navíc Jiráskovo divadlo moc líbí.

Vratislav: My nejsme profíci, kteří by dokázali hrát rutinně, u nás vždycky záleží na spoustě okolností, jak představení dopadne. Zažili jsme i diváky, kteří se sice bavili, ale nedávali to tak jasně najevo. Já naladění publika poznám po pár prvních větách. 

Pavlína: Pokaždé je to trošku jiné, ale vždycky nás to moc baví. A tady to bylo nádherné.


autor: Radmila Hrdinová / foto: Ivo Mičkal

Divadelní společnost M+M Hranice

Zpět