Přinést bizarní příhodu z politiky už nejde

9.8.2026

V loňském rozhovoru pro Zpravodaj JH jste naznačili, že přidělování uměleckých dotací na Slovensku se komplikuje. Za ten rok jsme mohli sledovat, že se situace jen zhoršuje. Došlo ve vašem případě k nějakému vývoji? 
Stala se zajímavá věc, že nás tento rok dokonce podpořil Fond na podporu umenia, předtím nás dlouhé roky nepodporoval. Podporuje nás i Trnavská župa, máme župní prostory. / Rádi bychom zanadávali na paní Šimkovičovou, ale dostali jsme peníze.  

Jaká byla geneze textu? Je to kolektivní dílo? 
Kolektivní. Prostřednictvím improvizací jsme ho dělali několik měsíců. Byly to buď volné improvizace, nebo na dané téma Skôr než odídeš, kdy jsme přinášeli různé podoby odchodu. Náš režisér Dušan Vicen ty nejlepší výstupy propletl příběhem. 

Mám ve svém okolí hodně lidí ze Slovenska, kteří teď žádají o české občanství, takže tato konkrétní podoba odchodu ve mně silně rezonovala. Je to téma i ve vašem kolektivu? 
Určitě. To téma na Slovensku velmi rezonuje, i mezi mladými. Stále přemýšlím, že nevím, jestli svoji budoucnost vidím na Slovensku. Zároveň tu ale dělám divadlo a dělám ho slovensky. V jiném jazyce ho dělat neumím. Můžu odejít do zahraničí za lepším životem, jistotami, ale odejdu od té lásky, kterou mám na Slovensku. / Za posledních dvacet let jsem nikdy neměla takovou chuť odejít jako poslední dva roky. A to už mám nějaké dejme tomu zázemí vybudované. Je to fakt citelné. 

Přišlo mi, že jsme dnes byli hodně tuhé publikum a moc jsme se vašemu crazy kabaretu nesmáli. Na druhou stranu to, co skrze komiku sdělujete, je hodně těžké. Jaké obvykle zažíváte divácké reakce?
Většinou se lidé smějí těm bizarnostem, nadávkám, debilním vtipům. Ale když jsem o tom komunikoval s vícero kámoši, proč se u některých výstupů nesmáli, například u mikroagresí, tak mi vysvětlili, že je to těžké. Byli z těch situací tak v depresi, že to je smích přes slzy. / Vnímám to tak, že naše starší inscenace jsou mnohem abstraktnější i těžší, nejsou tak vtipné. Toto je za poslední roky možná nejkomerčnější inscenace pro široké publikum. / Stává se nám, že během představení nějaký divák odejde. Máme ohlasy od známých, „přede mnou seděly dvě babky a křižovaly se při tom, jak jste nadávali“. / Někdy se i zasmějí, což je překvapivé. Přijde nějaký seriózní člověk a fakt se u toho zasměje. / Vždycky se všichni absolutně rozburácí, když Monika řekne: „A dávaj si pozor, aby si si nezajebala s nejakým buzerantom.“ Dneska ten vtip nepadl vůbec dobře. Nikdo, fakt nikdo. Ani jedno zakašlání, to bylo upřímně překvapivé. / Bylo to jiné publikum, smáli se u věcí, u kterých se Slováci nesmějí, bylo citelné, že je to jiný typ humoru.

Černohumorná poetika pro vás byla vždycky typická, změnilo se to s ohledem na politickou situaci v posledních letech? 
S ohledem k politické situaci spíš ne, ale určitě změnou režiséra. Co se týče politiky, snažíme se v novém představení v politice povrtat a zkusit z toho bizáru udělat větší bizár. A zjišťujeme, že to nejde. / Máme s tím problém při tvorbě nové inscenace Za zrkadlom a snažíme se na Slovensko podívat jako na svět za zrcadlem. Chceme přinést nějakou bizarní příhodu z politiky, ale vlastně je to realita. 

Máte nádherné, propracované kostýmy, ten maskáč probouzí hodně asociací. Které byste rádi, abychom pochytili?
Vojenské oblečení proto, že jsme stále připraveni odejít. Všichni máme kufry a tašky a v každé scéně jsme připraveni jít do boje nebo do války. Proto nás na konci všechny postřílí, ale my jako fénixové zase povstaneme. Chceme zůstat a chceme i odejít, je to i vnitřní souboj. / Maskáč symbolizuje také ukrytí se v lese, kamufláž. Pro mě to znamená, že se snažím vypadat, že tu nejsem. Ale jsem tu. Vidí mě.

V posledních letech jste se na Jiráskově Hronově objevovali vlastně pravidelně. Je to pro vás oblíbený zájezd?
Jsem tu počtvrté a vždycky se sem teším. Dobře se tu hraje. Je to makačka, dvě představení po sobě většinou nehrajeme. Ale publikum je tu skvělé, směje se a je vděčné. / Byla „fullka“, což je absolutně úžasné, to se nám taky stává málokdy. Je krásné, že je tu vždy taková poptávka. / Vždy tu jezdíváme i na výlet! / Máme radost, jsme vděční a doufáme, že nás pozvou i příští rok.  

autor: Kateřina Kubák Prášilová / foto: Ivo Mičkal

Divadlo Disk Trnava

Zpět