První nápady se musí zahodit

9.8.2025

Olivere, jak vlastně zapadáš do mosteckých souborů? Letos tu jsi v unikátním projektu…

OV: Chodil jsem do souboru Děti v ohni, ale teď jsem maturoval. S Brautiganem jsem přišel za Pavlem, že bych to chtěl dělat, a shodli jsme se na tom, že by to mohlo být monodrama.

Brautigan píše V melounovém cukru v roce 1968 a nebojí se experimentu, poetičnosti a symboliky, které se vymykají klasickému vyprávění. Jak se vám s látkou pracovalo?

PS: Já jsem to četl kdysi dávno a beztak jsme se hodně bavili o tom, co za tím má Oliver. Ten nejenom, že text přinesl, ale celý ho i zdramatizoval a přidal tam ještě navíc své texty. Potom jsme si hodně povídali a následně jsme začali hledat cestu ke ztvárnění.

Proto V mojim cukru. A co pro tebe tedy ten Melounovej cukr znamená?

OV: Já jsem se v knize obecně hodně našel, v těch situacích a postavách. Strašně se mi na tom líbí, že se v tom může najít každý. Poprvé jsem ji četl snad ve třinácti a pak každý rok nacházel nové a nové roviny, které mi byly čím dál tím bližší.

Když jste na tom pracovali spolu, docházelo k názorovým konfrontacím?

OV: Super bylo, že jak jsme šli přese mě, tak jsme rozpory neměli.

PS: To si myslím, že je jako každá práce u nás. Snažím se vycházet z těch lidí. Oni chtějí něco sdělovat a já jim k tomu chci dopomoct. Bavili jsme se o scénografii a tam si myslím, že něco vznikalo. Dokonce jsi říkal něco o cukrové vatě? Což jsem řekl, že je pěkná…

OV: Jo, to byl totální prvoplánovej nápad, mít tam cukrovatovač a stavět to z cukru. Ale prostě některý nápady se musej vzít a vyhodit, obzvlášť ty první. (smích)

PS: Sice je to podle Brautigana a Olivera, ale právě Oliver v tom vidí ty věci, který chce sdělovat. Takže jsem spíš režisér-průvodce a respektoval jsem věci, se kterými bych třeba nesouhlasil. Ale je to Oliverův pohled na tu knížku a ten svět, proto jsem i hodně kvitoval, že tam přidal texty a že nad tím přemýšlel i tak, jakože co ho spojuje se světem Brautigana.

Scénografie má knihy, svíčky a lahve. Jsou to střepy kvůli cukru, nebo to bylo výhodné k postavení křehkého světa? Na festivalech vás musí milovat.

OV: Hlavně, když po nás v bloku hrají bosé děti. (smích)

PS: Myslím, že tohle je dobrý neodtajňovat. Bavili jsme se o tom dlouze a třeba o těch knížkách nám na přehlídkách říkali, že oproti lahvím je až tolik nečtou. Tak s tím i nadále pracujeme. Dokonce i dnes jsme to trochu posouvali. Nebo já nevím, chceš to říct?

OV: Nechci to říkat, ale baví mě na tom, že se to pořád vyvíjí.

PS: Jde nám hodně o jemnost, křehkost a zároveň s tím souvisí to jednání v situacích a tak. A Oliver za tím má spoustu motivací a věcí, který netřeba rozkrývat.

Zdá se, že jste si vytvořili umělecko-herecký tandem, budete pokračovat?

OV: Přemýšleli jsme a bavili jsme se, tak uvidíme, jak to půjde teď s vejškou. Uvidíme. Ale jo, no tak, ty jseš na to vykládání karet furt.

PS: Já mám zkušenost, že když vždycky někde něco řeknu, tak se to pak neuskuteční. Takže bych byl opatrnej. (smích) Ale chceme spolu tvořit a asi to nebude jenom Oliver, ale budou zřejmě dva. 

‌

autor: Lukáš Křížek / foto: Ivo Mičkal

Dítě v ohni / Rock and Olive Oil, ZUŠ F. L. Gassmanna, Most

Zpět