Prvotní impulsy vycházejí z potřeb souboru

11.8.2024

Jste dosti úspěšný soubor a myslím, že velkou zásluhu na tom máte vy, protože jste zároveň autorka, režisérka a taky muzikantka…
Pokud říkáte, že jsme úspěšný soubor, nebudu vám to vyvracet, jsem ráda, že nás taková pověst provází. Ale myslím, že je to spíše kolektivní zásluha. Je pravda, že my s manželem toho hodně na inscenaci připravíme, ale nebýt souboru, který je tak ochotný, ty inscenace by nikdy nevznikly, protože prvotní impulsy vycházejí z jejich potřeb. Například u Wese byl první požadavek na pohybově orientovanou inscenaci, a proto jsme s manželem zvolili takovou naivní westernovou linku, na kterou šlo dobře naroubovat další. A kdyby soubor na ty naše nápady neslyšel a ochotně je neplnil, tak by to nikdy nedopadlo.

Jak jste přišli na nápad se štaflemi? Zajímalo by mě, jak jste s nimi pracovali, představuju si, že jste zpočátku hodně improvizovali. 
Přesně jste to odhadla. My se nechceme tvářit, že jsme vynalezli štafle jako scénický prvek. Ale věděli jsme, že chceme nějakou akční scénografii. A ten princip v kombinaci s westernem se nám zdál neotřelý. Je pravda, že na těch zkouškách jsme si hodně vyhráli. Od nákupu štaflí jsme se v podstatě každou zkoušku bavili tím, co všechno by se z těch štaflí dalo postavit. A i když se samozřejmě všechno nedostalo do výsledné inscenace, ta kolektivní tvorba nás provázela celou dobu a doufám, že je to patrné z výsledku, 

Vy jste na letošním Hronově měli dvě inscenace a obě byly žánrovky. První detektivní Sherlock Holmes a teď western s Wesem. Baví vás střídání žánrů?
Hodně nás to baví. Každou inscenaci provází určitý dramaturgický výběr, daný nejen tím, co máme s manželem rádi, v čem se orientujeme a co se nám samozřejmě líp zpracovává. Ale hlavně je tam v pozadí nějaký cíl, který má posunout technickou vybavenost souboru, což je něco, o čem by běžný divák nemusel vědět, ale my jsme na to docela pyšní, že tady byl pohyb, u Sherlocka zase důraz jevištní řeč. A vždycky je to navázané na to, že se domluvíme se Simonou Bezouškovou na semináři, který to provází, a tak vykopne celou tu inscenaci. Máme takové drobné osobní cíle, které si tím plníme. A to, že jsou to žánrovky, vychází z toho, že s manželem máme takový typ literatury rádi, takže nám to líp jde zpracovávat.

Myslím, že ve vašich inscenacích je důležitá hudba. Vy sama jste hudebnice, což je fajn, protože to jedna rodina.
Přesto, že se cítíme jako rodina, tak to není úplně jedna rodina. Ale je naprostá pravda, že režijně je všechno vedeno přes rytmizaci hudební, což hercům pomáhá. Protože hudebně jsme profesionálnější, než co se týče toho zbytku, tak se to tam snažíme nějak nenásilně dodat, aby to bylo ve prospěch ostatních složek. A Machovky, které tvoří ten sbor, to je jedna rodina. Pro nás skvělý úlovek, protože jsou to nesmírně talentovaná děvčata s maminkou, hrozně ochotná, a já doufám, že jim ta láska k divadlu vydrží.

Už se připravuje další parodie?
Udělám tady reklamu spolupráci s naším oblíbeným souborem Divadlo bez záruky, kde jsme společně nastudovali úpravu Chestertonova Klubu podivných živností. Takže to je na světě a plánujeme to více hrát. Taky je tam živá hudba a naše milovaná stínohra. A s tímhle souborem se chystáme pracovat hlavně s mladou scénou, protože máme velmi talentované přírůstky. Máme naplánované nějaké semináře a doufáme, že z nich vzejde nápad na další inscenaci.

Ptala se Jana Soprová

Suchdolský divadelní spolek SUD, Suchdol nad Lužnicí

Zpět