95. Jiráskův Hronov 1. – 9. 8. 2025
Radek Beran: Být poctiví jako amatéři
6.8.2021
Včera vystoupil legendární, letos již třicet let existující soubor Buchty a loutky (B+L) dvakrát v sále Josefa Čapka s inscenací Vítězné svině.
Včera vystoupil legendární, letos již třicet let existující soubor Buchty a loutky (B+L) dvakrát v sále Josefa Čapka s inscenací Vítězné svině. Šlo o divadlo výrazně pro dospělé, na což vždy Marek Bečka před představením upozorňoval. Není to sice u Buchet a loutek nijak výjimečné, vzpomeňme na jejich Příběh ??? člověka či Chcípáci, přesto to asi mnohé zaskočilo. Režisérem inscenace, jež měla premiéru v roce 2018 a stala se jednou z nejlepších inscenací bez ohledu na obory a žánry toho roku u nás, je jeden ze zakladatelů B+L Radek Beran. Povídali jsme si v šatně o přestávce mezi jednotlivými představeními.
Jak to mají Buchty a loutky s amatérským divadlem?
Nechci mluvit za všechny… Ale vždyť je to vlastně úplně jedno, jestli hrají amatéři, nebo profíci. My za ten amatérismus jen bereme peníze. Ale v podstatě je to stejné. My hlavně jezdíme na jakékoli akce – tedy i sem – rádi a snažíme se být vždy stejně poctiví jako amatéři.
A jak to má Radek Beran s amatérským divadlem?
Já mám velmi kladný vztah k amatérskému divadlu, vždyť jsem z něj vyšel. Celý život se mi někde zjevují postavy, které jsem poznal ještě v amatérském světě. Zrovna včera jsem tady potkal paní, která mne znala ještě z té doby., ale já si ji už vůbec nepamatoval.
Vystoupil jste někdy – jako amatér - na Jiráskově Hronově?
Na Jiráskův Hronov jsme se s naším souborem Nitky nikdy neprobojovali. To až s B+L jako inspirativní představení či jako součást Off-programu. Ale snad vždy jsme tu byli s představeními pro děti. Toto je poprvé, kdy jsme přivezli produkci výhradně pro dospělé.
A co Loutkářská Chrudim?
Tam jsme s píseckým souborem Nitky byli dvakrát. To byla pro nás Mekka. A tím to skončilo. Hronov už byl moc vysoko. Věděli jsme, že se tam setkávají všechny žánry a typy divadla a měli pocit, že tam nepatříme.
Součástí amatérských festivalů jsou různé dílny a semináře. Účastnil jste nějakých?
Jako amatér jsem na dílny a semináře chodil často, ale trpěl jsem vždy jak zvíře. Protože jsem se styděl. Ostatně proto jsem se rozhodl pro loutkové divadlo…
Na dílnách v Chrudimi se učily věci, které byly tehdy pro mne strašně těžké, a vůbec nechápu, že jsem to se svou náturou vydržel. Nicméně jsem se tam otrkal a myslím i díky tomu se přihlásil na DAMU a vystudoval loutkoherectví. Pak jsem se vrátil do Chrudimi jako lektor.
Byl jste laskavý pedagog?
Určitě. Já mám totiž to celoživotní traumátko z dětství, že se děsně stydím. Tak jsem vždycky těm lidem hned na začátku řekl: „Kdyby se náhodou někdo nechtěl předvádět, tak nemusí.“ A vždycky se jednomu dvěma viditelně uleví. Ale jinak si myslím, že projít si tím ohněm „předvádění se“ je v zásadě nutná a dobrá věc, jinak nemůžete dělat divadlo. Ale respektuju, má-li to někdo jinak.
Takže byste byl schopen a ochoten vést dílnu i na JH?
Teoreticky ano. Ale nejsem na to moc stavěnej. Jsem vůdčí typ, značka poleno.
B+L letos slaví třicet let. Co to pro vás znamená?
Osobně asi nic. Ale je neuvěřitelné, že už je to taková doba. Žádnou změnu za tu dobu necítím. Hrajeme si a hrajeme divadlo myslím furt stejně…
A co zde v Čapkově sále včera uvedené Vítězné svině? Jak jste přišli na to zdramatizovat texty Ladislava Klímy? Vy jste se navíc chopil režie…
My – myslím všichni v B+L – jsme dávní milovníci Ladislava Klímy. Už v Chebu, kde jsme zakládali náš soubor, jsme jej četli a měli rádi. Ale stále jsme měli jakýsi ostych či dokonce respekt, jak jeho texty zpracovat, když jsou tak dokonalé a my je máme nekriticky rádi. Až teď, když už za tu dobu máme co se výběru témat hroší kůži a jen tak něco nás nerozhází, jsme si řekli, že to zkusíme. Ale nevěděli jsme, zda to bude fungovat. A nevíme to doteď. I když tady to myslím zafungovalo hezky…
Mohl byste tu vaši klímovskou inspiraci přece jen trochu přiblížit?
Klíma vytváří ohromně zajímavej, svébytnej, silnej svět, který vás při četbě doslova pohltí. A my jsme si v něm skrze přípravu té inscenaci nacházeli a užívali mnohá životní témata, která jsme chtěli tímto „naším“ způsobem pustit mezi lidi.
Co je v inscenaci z Klímy a co z vás?
My si z Klímy trochu sobecky vzali motivy, které má každý z nás rád. Každý si vytáhl ty své a vložili jsme je – každý tak trochu po svém - do mlýnku té inscenace. Pak jsme společně ty čtyři částečně rozdílné pohledy – vedle mého, ještě Víti Bruknera, Marka Bečky a také Lukáše Valisky, který je jako zvukař a osvětlovač s námi na jevišti a dění také ovlivňuje – slepili dohromady a bylo. Zcela záměrně jsme k předlohám byli stejně suroví, jako byl Klíma ke svým postavám. Přesto jsme to vytvářeli se vší úctou k němu.
Které povídky jste použili?
Já už vlastně ani nevím. Všechno jsme snášeli na hromadu a vytahovali z ní motivy. Hlavní je povídka Vítězná svině, podle které se naše inscenace jmenuje, jen jsme použili množné číslo, pak je tam hodně citátů z Klímova životopisu, který si sám napsal, a já jsem navíc využil komiks o Pellegrinim, který dělal můj kamarád. Myslím, že se jmenoval Edgar a Lydie. Je to – záměrně – taková červená knihovna, akorát, že tam není jeden loupežník, ale horda loupežníků, kteří je zmasakrují, týrají a celé to končí špatně. Tak to je takový pilíř té inscenace. Ale potom jsou tam motivy z konce jeho života, kdy se chtěl očistit a začal uznávat mariánský kult. Postavy si v jeho pozdějších povídkách lehají do hrobu a nad ním je často panna Maria. Tak jsme to všechno bezostyšně propojili a vyšla nám z toho tato inscenace.
Kdybyste měl z Klímova díla něco doporučit, co by to bylo a proč?
Určitě Utrpení knížete Sternenhocha. To když jsem četl – a to mi bylo nějakých pětadvacet, nebyl jsem už žádný teenager – tak jsem se opravdu bál. Bylo to strašně silný. Nic silnějšího snad v české ani světové literatuře neznám. Teď čtu rád i jeho filosofické texty, ale ty jsou pro starší. Jsou složitější a potřebujou určitou erudici. Ale toto je šťavnatej pornografickej akčňák, kterej čtenáře přiková k podlaze. Skvělý!
Na závěr se zeptám – a jistě to zajímá každého diváka – jak je to s Váchalovou loutkou, kterou na začátku obřadně vytahujete?
Ta je součást naší hry, kterou se snažíme po celý čas udržet a rozvíjet. Ve skutečnosti je to Svolinského čert tak, jak je vyobrazenej v knize, která je nasvícená před diváky. Je to trošku dražší, ale na aukcích dostupná loutka, stojí tak kolem 3 000 Kč. Svolinský nakreslil návrh a podle něj řezbáři – sériově – vyřezávali. Tedy každá je originál, ne jako teď, kdy se vyrábějí stroji s počítači řízenými programy. No, a co se týká Váchala, ten vyřezal jen jednoho čerta, který je v Chrudimi v Muzeu. To, že jej v představení používáme, to už je naše klímovská mystifikace.
