Rakvičkárna zahraná v rukavičkách

5.8.2024

Rakvičkárny bývaly jednou z nejvděčnějších pouťových atrakcí. Šlo o loutkářské produkce na principu maňásků, které rezignovaly na složitější příběh, ale sestávaly z řady krátkých zřetězených akcí, jejichž podstatou bylo postupné vyvraždění všech aktérů. Jan Zapletal ve své bakalářské práci z JAMU věnující se historii rakvičkáren (dostupné i na internetu) tyto produkce hodnotí poměrně tvrdě: Rakvičkárna je velmi pokleslá a primitivní forma loutkového divadla. 

Vzdor tomuto nekompromisnímu tvrzení byly rakvičkárny velmi oblíbené. Moje maminka si je až do svého stáří pamatovala jako jeden z nejvýraznějších dětských divadelních zážitků. A to v rakvičkárnách tehdy vystupovala místo maňásků občas i živá morčata mlátící se energicky paličkou po hlavičkách a ukládající se poté do přistavených rakviček. To by už dneska nejspíš ochránci zvířat zatrhli.

Principem loutkářských rakvičkáren se evidentně inspiroval soubor Popcorn jaroměřské ZUŠ F. A. Šporka pod vedením Jarky Holasové ke své autorské inscenaci Hostinec U Tří. Jen místo maňásků zvolili rukavice, a to byl vskutku šťastný nápad. Z různě barevných a tvarově pojednaných rukavic se stávají protagonisté groteskních sekvencí, v nichž zpočátku jde víc o hru a hravost, ale od začátku je jasné, že taky trochu o život. A to hned od prvního obrazu zatloukání hřebíku, kdy všichni tuší, že kladívko je v podstatě zbraň. A pak už se rozjede vražedný maraton, v němž nechybí brutální přejetí automobilovou rukavicí, nastražená šibenička či vražedná kudla jak z Mackieho Messera. Hlavním zloduchem je tu příznačně krvavě červená rukavice (hned jsem si vzpomněla na krvavé koleno jiné drsné dětské hry!), která občas vystrčí obří hrnec, v němž cosi míchá. Laskavý divák nechť si obsah nádoby dosadí. A kdyby mu to nedošlo, tak nakonec se z hrnce zazmítají ubohé nahé ruce a rakvičkárna tak rázem zabrousí i do kuchyně paní Lovettové, která vyrábí tak úžasné pirožky z masa dodávaného ďábelským lazebníkem Sweeneym Toddem z populárního muzikálu.

Vtip a půvab dodává inscenaci i zvukový plán, v němž hlasy jednotlivých rukavičkových herců zastupují kazoo frkačky v ústech jejich neviditelných vodičů skrytých za paravánovou stěnou. Jejich bzučení dokáže skrze výšku tónu a intonaci dokonale vyjádřit milostné vrkání, naštvanost, úzkost i provokaci. Musím říct, že vynalézavost a sehranost zvukové stránky inscenace mě bavila stejně, ne-li víc, než samotná loutkářská dovednost jaroměřské inscenace.

Trochu mě po celou dobu trápilo, proč že je hostinec nazván zrovna U Tří, ale i na to se mi v závěru odpovědi dostalo. A byla to pointa stejně drsná a skvostná jako celá produkce. Včetně second handu z povražděných rukavic.

Popcorn, ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř

Popcorn, ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř

Popcorn, ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř

Zpět