Řecké mýty v osmdesáti minutách

9.8.2024

O inspirativnosti představení profesionálních divadelníků zařazovaných na Jiráskův Hronov jsem v minulosti několikrát vznesla pochybovačný hlas. Ne vždy mi prostě přišlo, že je čím se inspirovat. O inspirativnosti Antigony královéhradeckého Divadla DRAK ovšem pochybnosti nemám. Tomáš Jarkovský s Jakubem Vašíčkem převyprávěli Sofoklovu tragédii v razantním současném balení, do něhož jako prémii přiložili projížďku celou Thébskou trilogií s rychlokvízem na téma řecké mýty – Oidipovský komplex, Elektřin komplex, Psýché, Éros, Delfská věštírna... A co ještě znáte z Řecka? Maratón, Decathlon? I ten Xanax zní koneckonců řecky, rozhodně líp než benzodiazepin.

Proměnit stěžejní postavy v thébskou zlatou mládež ujíždějící na Xanaxu, Chárona v osamělého taxikáře toužícího po pokecu se svými klienty a celý příběh Oidipa odvyprávět ve zběsilém tempu skrze párty destruující množství zeleniny (sfinga s trčícími pórky místo ocasu je bomba!) dokáže jen DRAK. Stejně tak z hromádky písku vytvořit řecký reliéf, pohřební hranici i Isménin narozeninový dort. 

Ale nejde jen o inspiraci inscenačním tvarem, i když ten v případě DRAKu nikdy nelze od obsahu oddělit. Antigona zahraná volně na půdorysu Sofoklovy tragédie přináší řadu velice aktuálních témat, jež se dají v nejhrubší generalizaci shrnout do generačního vymezení děti versus rodiče. A vejde se pod to nejen Antigona nesoucí v sobě hořké stigma Oidipovy dcery či Haimón podléhající drezúře svého siláckého otce Kreonta, ale i sám Oidipus s příběhem o záměně rodičů, zavraždění otce a sňatkem s matkou, jímž se jeho rodinné vztahy stanou značně nepřehlednými. No, přece ten švagr, bratranec nebo co to vlastně je, jak štítivě glosuje Kreon. A mezi tím se ztraceně po scéně potloukají Oidipovi potomci, kteří se vzájemně vraždí, sebepoškozují a opouštějí, až zbude ta nejméně nápadná z nich, která si osaměle rozsvěcuje svíčky na svém narozeninovém dortu.

Jistě, příběh a obraz Antigony jako rebelky proti Kreontově nesmyslnému zákazu pohřbít bratra se v téhle inscenaci dost vytrácí. Přišlo mi to chvíli líto, ale zase je tu tolik rozehraných motivů, že nakonec tuto linii, u Sofokla naprosto zásadní, oželím ve prospěch ostatních. A když už jsem tuhle glosu zaměřila na snahu pojmenovat, čím je hradecká Antigona inspirativní, nelze opomenout hudbu Daniela Čámského, nádherně vyrůstající z řeckých kořenů, interpretovanou naprosto skvělou kapelou i souborem.

Divadlo Drak, Hradec Králové

Divadlo Drak, Hradec Králové

Divadlo Drak, Hradec Králové

Zpět