95. Jiráskův Hronov 1. – 9. 8. 2025
Richard Kašpar: Dobré divadlo musí mít dobrou partu
8.8.2021
Ochotníka Richarda Kašpara účastníci Jiráskova Hronova potkávali jako řidiče festivalového taxi. Termín rozhovoru jsme vybrali podle jízdního řádu.
Ochotničíš v hronovském divadle, jsi ale z Náchoda. Jak ses dostal do Hronova?
Ano, jsem z Náchoda. S amatérským divadlem jsem začínal právě tam. V Náchodě byla parta mladých lidí, které režíroval profesionální herec z Hradce Králové. Partička to byla dobrá, staří ochotníci nás pak vzali k sobě, když potřebovali křoví do Lucerny, jinak jsme byli spíš rozdělení. Bratranec mého táty byl Miroslav Houštěk, který mi nabídl, abych šel do Hronova. Tak jsem v Lucerně vyfasoval učitelského mládence Zajíčka a odehrál s hronovskými premiéru. V Lucerně jsem pak hrál ještě dvořana a mlynáře. Tak se stalo, že jsem začal ochotničit v Hronově.
Na jaké období své „herecké kariéry“ vzpomínáš nejraději?
Třeba Charleyova teta, to bylo špicové divadlo. Hambálek, Zobal. To byla vynikající parta, improvizovalo se. Hrály s námi holky, které jsou teď profesionální herečky. Ani na Náchod nevzpomínám špatně, tam jsem pak hrál jako host. Třeba v Tartuffovi, to bylo taky vynikající hraní, spousta legrace.
Dosud jsi byl vždycky hercem, ale vím, že se chystáš režírovat. Je to pro tebe výzva?
Je to můj první pokus, tak nevím, jestli jsem dostatečně nápaditý. Uvidíme. Vím, že si lidi chodí do divadla odpočinout. Jsou to učitelé, kadeřníci, různé profese, mají své starosti. Myslím, že dobré divadlo musí mít dobrou partu. A tu Hronov má. V ni věřím.
Co ti divadlo dalo?
Člověk se tam vyblbne. Já jsem trochu exhibicionista. Jmenuju se Kašpar, ale vždycky se představuji s malým k. Když pak lidi zatleskají, je to úžasné.
Máš nějaké konkrétní představení nebo moment, ke kterému se často a rád vracíš?
Výborně se mi hrála Charleyovka, jak už jsem zmiňoval. Taky Tři sestry, tam jsem třeba předběhl s textem. Přeskočil jsem asi patnáct stránek. I to je zážitek. No a ve Vojnarce… Tam nezazněl výstřel, když zaznět měl. Někdy člověk musí improvizovat, v horším případě zrudne a stojí.
Existuje podle tebe nějaká univerzální povaha divadelníka?
Ne. Myslím, že hodně lidí to dělá i kvůli setkávání. Kvůli tomu, že se blbne. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem si v době, když zrovna čerstvě dávali Nemocnici na kraji města, dal na hlavu takovou tu látku z podhlavníku v autobuse jako chirurgickou čapku. Pan Houštěk si ji nasadil taky. A vyšli jsme tak v Praze z autobusu.
Řekneš ještě nějakou hronovskou osobnost, která je pro tebe důležitá?
Dáša Kolínová! Je prostě dobrá. A pak spousta lidí, třeba i ty…
No samozřejmě, kdo jiný. Děkuji za rozhovor!
