Rostlinné silent disco

4.8.2026

Co vás vedlo k tomu zvolit jako výchozí bod vaší inscenace právě tvorbu Petra Borkovce?
AK: My jsme docela dost hledali v textech a poezii. Naše lektorka Terka Chvátalová nám pak jednou přinesla sbírku Petra Borkovce. Párkrát jsme si ji přečetli a chytlo nás to. Ty kytky se nám zdály jako skvělý prostředek. Tak jsme si to prostě vzali. 

V čem byla pro vás poezie dramaturgicky přitažlivější?
AV: Protože nás asi zajímal ten formát. Byla to naše úplně první inscenace v souboru, takže to posloužilo jako takový dobrý rozjezd. Mohli jsme díky tomu víc experimentovat.

Jakým způsobem u vás probíhal výběr hudby a zvukových podkresů? 
VP: Například u taneční scény jsme to řešili tak, že si každý, kdo tancoval, vybral písničku, kterou by nejraději měl na silent discu. Měli jsme pak společný playlist, kam jsme všichni dávali různé nápady, a z toho se postupně vybíralo, co a jak použijeme. Různé šumy a podkresy jsou už pak práce naší lektorky.

Můžete blíže představit koncept Divadelní třídy CEDU? Jak přesně tento projekt funguje?
VP: Spadá to pod Centrum experimentálního divadla v Brně. Je to něco mezi klasickým dramaťákem a studentským souborem. Funguje to tak, že se scházíme každý týden a většinou první půlrok spíše experimentujeme: objevujeme, co nás baví, jaká témata zrovna řešíme – a zkoušíme různé věci. Z toho pak začneme vybírat a lektorka nás začne trochu směrovat.

Jaká je vaše nejoblíbenější rostlina?
AV: Fialka.

AK: Akát.

VP: Sakura. 

‌

‌

autor: Michael Simandl / foto: Ivo Mičkal

Divadelní třída CED: Vlažnej čay, Brno

Zpět