Skončení dalšího ročníku Jiráskova Hronova má vždy několik neblahých dopadů (ano, ano, užívejte festival naplno). Jedním z nich je v podstatě bezprostředně následující advent. Blíží se čas, kdy byste měli myslet na pečení vánočního cukroví. Znáte to, dokoupit mouku, zkontrolovat troubu (najít v ní loňskou vánočku a dát ji na charitu) a začít intenzivně hledat barvu na kraslice (obvykle jediný způsob, jak doma najít vykrajovátka na cukroví).
Protože pak to začne. Budete chtít dokonalou fotku na Instáč. Kolečka budou muset být kulatá, zdobení na perníčcích jak bruselská krajka a v místech k tomu určených rovnoměrný sněhobílý poprašek vanilkového cukru. Usměvavé děti v šatičkách a smokingu vykrajují hvězdičky, na floristickém zázraku hoří první svíce, v pozadí rozostřená láhev rumu, pejsek vše pozoruje s výrazem očekávání. Publikum chce dokonalost. A výsledek. Nažehlený obrázek. Nádherné cukroví k nerozeznání od kupovaného. Nebo ne?
Samozřejmě, že v realitě všudypřítomný poprašek cukru prozradí, kudy teče máslo, které děti s výrazem očekávání položily na topení. Že lahev od rumu bude stejně rozostřená jako všechno ostatní a na floristickém zázraku bude hořet pejsek. Samozřejmě, že kolečka nebudou kulatá, a stejně jako většina lustru budou upatlaná od marmelády. Ale budou domácí, budou vaše, budou pravdivá, budou krásná. Vaše publikum chce vás, linecké si může koupit.