Seminář FRK - Forma - Rytmus – KreativitaFestivaly jsou pro mě výjimečné

2.8.2022

Rozhovor s lektorkou semináře FRK Evou Spoustovou-Málkovou

Dejme tomu, že jsem seminarista tvého semináře. Chci se naučit správně a krásně mluvit, tak jak to herec má umět. Co se mnou budeš provádět?

 

To je za deset dní nesplnitelný sen. Dá se říci, že trošku pootevřeme dveře. Budu se věnovat tvému postoji, uvolnění těla. Říká se tomu elastické napětí. Tedy ne, že by bylo tělo uvolněné, spíše si je vědomo samo sebe. Budeme se spolu věnovat podmínkám pro optimální tvorbu hlasu, některým jevům z artikulace, českému přízvuku. Pokud tedy jde o hlavní slovní přízvuk a o větný přízvuk. Nebo pokud jde o kadenci českých oznamovacích vět. Budeme se věnovat frázování po myšlenkách a logickému sdělení promluv. Poslední jmenované je v mém semináři nové, chtěla jsem přijít i s něčím novým, abych stále neopakovala stejné věci. Z toho důvodu chci letos pracovat s textem, hodně se budeme věnovat blankversu. Což je pro mnoho divadelníků stále problematické místo. Chci se věnovat tomu, nakolik forma odpovídá vnitřnímu obsahu a jak si vnitřní obsah dokáže přizpůsobit formu. Jak se dá s formou polemizovat na základě znalosti esence obsahu, na základě osvojení si myšlenkového světa. Naše společná činnost nad problematikou jevištní řeči bude tedy velmi široká.

 

Vypadá to tedy tak, že pouze hlasivky mi stačit nebudou…

 

Možná v té první části skutečně příliš mluvit nebudeme. Na druhou stranu, dnes je třetí den a na semináři jsme mluvili docela dost. Už řešíme přízvuky v češtině, víme o švech, rázech a souhláskových shlucích uprostřed slov. A občas už začínáme i mluvit česky.

 

Trochu se v tom ztrácím, co to všechno vlastně znamená. Jak to vypadá konkrétně?

 

Hodně třeseme rukama, máme na ramenou máslo, na hlavě větrníky, máme aktivní chodidla, máme hořické trubičky, které se snažíme zapojovat. Máme vlastní řeč, kterou pojmenováváme jednotlivé části těl. Všímáme si toho, co se při mluvení či dýchání s tělem děje.

 

Hovořila jsi o práci s textem. Co si pod tím mám představit?

 

Přivezla jsem dvacet pět kilo scénářů a textů na papírech a teď je vystříhávám a lepím, aby se všechno dobře dalo kopírovat. Snažím se, aby frekventanti měli hodně cvičných textů, na kterých by si mohli potom doma pracovat. A abychom měli hodně textů, o kterých můžeme přemýšlet a porovnávat je. Na to se hodně těším.

 

Stává se, že ti po festivalu někdo zavolá a chce s něčím poradit?

 

Někdy ano. Problém je však v tom, že jsem hodně vytížená prací s profesionály a s prací ve škole. Ne vždy tedy na případnou pomoc najdu čas.

 

Jsi další případ profesionála, který místo, aby trávil zasloužené prázdniny, pracuje i v době volna…

 

My nejsme úplně normální, víš. Jsem workoholik. Když jsem doma, tak mám velký sociální deficit. Chybějí mi kontakty. Festivaly jsou pro mě výjimečné v tom, že jsem najednou v okruhu lidí, které vnímám jako součást rodiny, svého vnitřního světa. Vztahy zde jsou tak samozřejmě příjemně přátelské, když vzniknou třecí plochy, tak se všechno brzy vysvětlí a lidé, kteří spolu mluví, se navzájem poslouchají.

 

Zmiňovala jsi blankvers. Budete se učit na Shakespearovi? A existuje vlastně český blankvers?

 

Na to by ti nejlépe odpověděl Pavel Drábek, kterého jsem poprosila, aby přijel k nám na seminář. Když Čech učí blankvers Angličany, tak si říkám, že o této problematice bude něco vědět. Já si stejně připadám jako celoživotní Drábkův vykradač.

 

Omlouvám se za svou neznalost a ignorantství. Kdo je vlastně Pavel Drábek?

 

Mezi znalci Shakespeara je cosi jako Mozart mezi hudebníky. Ohlásil se mi s tím, že by dva dny byl na semináři a já jsem zajásala. Ptala jsem se jej, zda počítá s tím, že bude zneužit a on mi řekl, že počítá úplně se vším. Moc se na něho těším. Je ohromnou výjimečností, že se lidi na semináři amatérského divadla mají možnost potkat s někým tak výsostně profesionálním.

 

Dostaneš se tedy z role lektorky do role studentky?

 

Jsem studentkou i v roli lektorky. Učím se od svých seminaristů, jakým způsobem přemýšlejí. Snažím se přijít na to, jak co nejrychleji sdělit to, co potřebuji, aby bylo pochopeno. Najít komunikační zkratky. Někdy se mi to povede a někdy ne.

 

 

Jsem student a odjíždím z hronovského semináře. Co si vezu s sebou do svého rodného divadla?

 

Vědomí o tom, že slova mají svůj vlastní vesmír. Že jejich pomocí dokážu podprahově ovlivňovat. Že text, který dostanu, vznikl pravděpodobně s velkou péčí a ty bys měl dělat maximum pro to, abys jej dokázal pochopit a porozuměl každému slovu v plném dosahu jemných nuancí. Abys věděl, že text není to nejpodstatnější, ale že to nejpodstatnější je to, co si myslím před tím, než mluvím a pod tím, když mluvím. A pak to, že existuje nějaká samozřejmá řemeslná výbava, která bude fungovat jen tehdy, budeš-li užívat některých standardů, které se češtiny týkají nejen na jevišti, ale i v civilu.

 

Honza Švácha

 

Zpět