Šest divých Bár z Jindřichova Hradce

4.8.2023

Z Dětské scény jsou v programu Jiráskova Hronova k vidění dvě inscenace, jedna z nich, Bára 7. ročníku LDO ZUŠ Jindřichův Hradec, vychází z povídky Boženy Němcové Divá Bára. Její příběh je podaný ve velmi zhuštěné podobě, a hlavně s významným autorským vkladem. V prvním obrazu každá z dívek šestihlavého souboru pojmenuje nějakou svoji vlastnost, která je obecně neoblíbená, a přiznává se tak k jisté nekonformitě. Z tohoto exposé lze odhadovat, že budeme sledovat divých Bár rovnou několik.

Zkratkovitá adaptace je traktována velmi jednoduchými prostředky – na natažené šňůře visí šest šátků, pro každou herečku jeden. Zatímco členky davu mají šátky bílé, Bára má červený. Ostatně její chování na kolektiv působí jako rudý hadr na býka. Roli hlavní divé dívky si herečky předávají právě pomocí tohoto jednoduchého funkčního znaku.

Tím nejpozoruhodnějším na celé drobničce je již zmíněný posun od výchozí povídky. Z nočního zajetí v márnici, které má Báře být trestem za údajné pohoršování, ale především za její vzdor, jež ponižuje vyznavače tradičních pořádků, je hlavní postava v původní novele osvobozena myslivcem (podobně přízračným, zjevujícím se a mlčícím, jako je ten Viktorčin). V pojetí jindřichohradeckého souboru se k cele místo muže dostaví celá ženská polis, do té doby bigotně senzacechtivá, kterou Bářina odvaha a vytrvalost čelit společenskému očekávání v předchozím obrazu inspiruje k odmítnutí zaběhlých vzorců. Jejich společným provoláním, že si už „nechtějí zvykat“, se celý příběh šťastně končí. Zlomky divých Bár se probudí v každé přítomné. A snad i v Elšce, druhé nejvýznamnější postavě, jejíž osud zůstane nedovyprávěn. Přitom je její přítomnost v příběhu nezbytná –⁠ bez jejího odporu k nucenému sňatku by nikdy nedošlo k Bářinu extempore vedoucímu k trestu. V inscenaci je rozvinuta linka Elščina pražského pobytu a milostného vzplanutí, o které už se nedozvíme, jak pokračovala, a vlastně by tedy v příběhu vůbec nemusela být.

I přes tuto nekonzistentnost je taková práce s kanonickým textem české literatury v rámci mladého souboru pedagogicky velmi chvályhodná. Zejména v případě Boženy Němcové, jejíž Babička trápí řady žaček a žáků základních škol, by tento přístup zásadně pomohl v porozumění jejím tématům a poetice. Jen houšť a větší kapky.

Bára

Zpět