Setkání větve a stojanu na letáky na tramvajovém ostrůvku

9.8.2025

Co byste si vzali na opuštěný ostrov? Stojan na letáky, větev nebo torzo matrace? Setkání deštníku a šicího stroje na operačním stole – to je starý známý surrealistický princip, kterého se drží i Divadlo Vydýcháno ve své inscenaci Ostro:Vy. Jedná se o pásmo provázané jediným motivem – samozřejmě motivem ostrova –, který, jak napovídá slovní hříčka v názvu, provokuje liberecké performerstvo k jevištní antropologické studii univerzálního ostrovanství v nás. 

V úvodu vyložím karty: Ostro:Vy mají dost amébovitý tvar a zdá se mi, že to, co se stane mezi vysílačem a přijímačem, může na každé repríze a u každého diváka či divačky dopadnout úplně jinak. Jasně, to je taková obecná vlastnost uměleckých děl, ale dovedu si představit, že v tomto případě je rozkmit interpretací a dojmů větší než obvykle. Mně se třeba stalo, že k mému přijímači přicházel hodně špatný signál – bez zbytečných metafor: špatně jsem slyšela i rozuměla, zhudebněné texty se mi ztrácely ve vrstvách hudebních nástrojů, nepochytala jsem ani texty přednášené s rapovou kadencí. Přímo ze Sokolovny jsem tedy odcházela zejména s nepříliš konkrétním zážitkem z výtvarné performance a tento text píšu s přihlédnutím ke scénáři, který byl přelaskavý soubor ochoten zaslat do redakce. 

Z pustoty a všudypřítomného moře se vyloupne ostrov a vznikne obyvatelný svět. Jako by se nás téma ostrovů týkalo od dob, v nichž jsme se vyplazili z moře. S ostrovy přichází samota a nepřeberné množství času rýpat se (při házení žabek) sám v sobě a taky strach z cizího. Nádech, výdech. Z ostrova v moři se ocitáme na ostrově uprostřed města a příšery, které jsme předtím tušili v temných obrysech lesů, získaly zcela konkrétní lidské obrysy – příšery jsme my. A stále stejně osamělé. 

K opravdu intimním, někdy trochu enigmatickým a jindy zase velmi konkrétním a otevřeným výpovědím si performerky a performeři na jeviště natahají malou Kunstkameru – sadu bizarních objektů, z nichž mě zcela odzbrojil zejména stojan na letáky či pohledy, ryze městská/turistická rekvizita, která získává v divadelním (i hudebním) kontextu překvapivý půvab. Kombinace materiálů, funkcí, původů a dalších vlastností předmětů místy přispěje k pocitu, že lze najít cestu k výkladu – větev z přírodního ostrova se potkává s husím krkem čnícím z ostrova městského – a jindy nás zase přivede zpět na začátek a donutí předchozí interpretaci dočista vzdát (takový prázdný rám obrazu dovede vytvořit nespočet významů). 

V závěru osamělí společně nasedají na loď, třeba proto, aby se nechali evakuovat ze svého trosečnictví. Není samozřejmě jasné, co to znamená – narazí na další ostrovy, na další civilizaci plnou existencí, které jsou odcizené samy sobě a mezi sebou navzájem? Není to jasné, tak jako to nebývá jasné u dobrých básní. A inscenace Ostro:Vy je dobrá multimediální báseň.

‌

foto: Ivo Mičkal

Divadlo Vydýcháno, ZUŠ Liberec

Divadlo Vydýcháno, ZUŠ Liberec

Divadlo Vydýcháno, ZUŠ Liberec

Zpět