Showmanship

10.8.2024

Obvykle je jedním z důležitých kritérií hodnocení inscenací divadla hraného dětmi to, jak s nimi pedagog pracuje – jestli je tlačí do svého nápadu, nebo jim pomáhá vyvinout jejich vlastní autorskou věc. Tuto míru si hledá každý pedagog pokaždé znova u každého představení sám, protože rozdíl mezi pomocí a vlastním zásahem může být mnohdy těžce rozpoznatelný. V tomto případě to ale opravdu vypadá, že jde o ryze autorskou věc.

Méně než desetiminutová humorná etuda připomíná anekdotu. Jeden loutkoherec prostřídá postupně asi pět plyšáků – hlavní dvě loutky, Big Bird a žabák Kermit, jsou známé z populárního dětského seriálu Sezame, otevři se. Občas se s nimi z pozice další postavy pouští do jednoduchého dialogu. Kromě toho je na začátku a na konci na místě znělky zařazena slovenská popová písnička o žábě, zařazená spíš ve snaze o pobavení publika než z radosti.

Parametry anekdoty jsou naplněny – útvar je přehledný, dobře strukturovaný a končí neočekávanou pointou. Předpokládám, že miniinscenace slaví úspěchy – nejen že to tak působí z reakcí diváků a z performerovy sebevědomé sebeprezentace, ale kousek považuji za velmi divácky příznivý, protože kombinuje dobrou techniku, schopnosti a výkon herce s něčím, co by se dalo nazvat autenticitou?

Hlavní a jediný herec autorské produkce hru s loutkou ovládá skvěle. Energický příběh odsýpá svižně. Příběh má nějaké nedostatky z hlediska stavby děje, vypravěčství by se dalo brousit, stejně tak frázování příběhu není dokonalé – občas jsou některé věci zahrány poněkud zbrkle a nedostanou dostatečný čas a prostor. Nedokonalosti ale působí zejména v kontextu hodnocení dětského divadla ve výsledku autenticky. Zvláštnost celé produkce spočívá v performerově hereckém výrazu – z výkonu je cítit exhibice. Snaha zavděčit se obzvlášť teče ze zpěvu znělky na začátku a na konci představení.

Showmanship malého performera ale rozhodně nebude na překážku všem. Na rovinu – proč by mělo u vtipného představení vadit, že se snaží být pro diváky vtipné (i když to pak trochu připomíná víc sport než divadlo). Podobný talent by se dal uplatnit v žánru stand-upu nebo třeba v produkcích souboru Cirk La Putyka.

P. S.: V žánru vypravěčství o přihlouplých žábách doporučuji krátkometrážní kreslený film Hloupá žába z roku 1971 vyprávěný Waldemarem Matuškou, případně anglický originál The Foolish Frog.

Max, Dramatická školička Svitavy

Max, Dramatická školička Svitavy

Max, Dramatická školička Svitavy

Zpět