Slunovrat aneb Rusalné písně

4.8.2024

Zeptám se banálně. Jak tahle inscenace vznikla, a hlavně jak jste přišly na téma?
Josefína: Já jsem chtěla dělat něco kulturně folkově založeného a hledala jsem v různých knížkách, které tohle shrnují. V Máchalově Bájesloví slovanském jsem našla postavu Rusalky a od té se to odvíjelo. Zjistily jsme, že Rusalky se uctívají během těch rusalných svátků, které se slaví na Ukrajině, a tak jsme se k tomu dostaly.

Kde jste vzaly ty verše?
Josefína: Lidová slovesnost.
Jarka: To je Erben, Prostonárodní české písně a říkadla…

Co pro vás, Josefíno, jako protagonistku bylo nejtěžší?
Josefína: To se těžko říká...
Jarka: Všechno! My jsme původně myslely, že bude hrát Josefína sama, ale pak jsme zjistily, že potřebuje spoluhráčky. Potkalo se nám to s tradicí, že chceme nechat zaznít ty rusalné písně, což je na Ukrajině tradice z doby slunovratu, u nás Svatodušních svátků.

Jakým způsobem fungovala příprava? Jako režisérka je sice psaná Jarka, ale vypadá to, že jste se všechny autorsky podílely.
Josefína: My jsme nejdřív vytvořily rámec, že se to bude odehrávat během těchto svátků, kam přesně to zasadíme a co to bude za příběh. Potom jsme hledaly texty z lidové slovesnosti, které by do toho zapadaly, hodily se k tomu, a na jejich základě stavěly příběhovou linku. A když byla zhruba vymyšlená ta linka, přemýšlely jsme, kam to umístit a jak to ztvárnit scénograficky.
Jarka: I když ten scénografický nápad jsem měla už na začátku, chtěla jsem, aby Rusalka byla přidělaná v řece a nemohla ven.

Mně se líbilo, jak pracujete s přírodními materiály. Věnečky byly z živých květin a pak ta Rusalka z břízy – to byl zajímavý nápad.
Jarka: Ta bříza, to není náš nápad. Přišly jsme k tomu v rámci rešerší. Více informací je v prográmku, který ale bohužel dostali jen někteří diváci, kde celou tradici vysvětlujeme. Protože u nás to máme posunuté k Moreně, tak je to jinak.
Josefína: Věnečky z květin pletly holky. A ta bříza vychází z ukrajinské tradice, kde opravdu oblékají do šatů břízu. (Pozn.: Rusalka je dívka, která se z vlastní vůle utopila. V době slunovratu prosí prostřednictvím písně o oblečení, aby se mohla vrátit.) 

Ještě mě zajímá ten originální nástroj – jak se jmenuje?
Jarka: Je to ocean drum.

Jak to funguje, že se rozeznívá i pod hladinou?
Josefína: To je omylem, jak jsem připojená k tomu šátku a ten buben mám na něj položený. Když se pohnu, tak se ozve zvuk.
Jarka: Né, to není omyl, to je režijní záměr – ale pokaždé to nedopadne.

Ptala se Jana Soprová

Je to tajný! Kolegium hraběte Šporka, Jaroměř

Zpět