Snažíme se být s dětmi na stejné vlně

8.8.2024

Leona Houdková a Tereza Mátlová vedou seminář MT (Malí tvůrci) a možná někoho napadne, že se jedná o specifickou obdobu babysittingu. Na podobné myšlenky by však měl onen někdo velmi rychle zapomenout. Jedná se o seminář nabitý tvorbou, do které se zapojují všichni frekventanti této skupiny. Více se dozvíte v následujícím rozhovoru s oběma lektorkami.

Co vás vlastně přivedlo k tomu, že jste se rozhodly vést dětský seminář na Jiráskově Hronovu 2024?
Leona: Minulý rok jsem vedla dětský seminář s Oksanou Kaplanovou. Letos si Oksana chtěla dát pauzu, a tak se mě Terezka Ondrová zeptala, jestli bych to nechtěla dělat já. A já oslovila svoji kolegyni ze školy Terezu Mátlovou.

Stanovily jste si v semináři nějaký cíl?
Leona: Stanovily jsme si obecný cíl v tom směru, že bychom s dětmi prošly cestu vyprávění příběhů. Projít si cestu příběhu a vysvětlit našim malým seminaristům, co všechno je pro příběh důležité, co je zapotřebí – a všechno si to prožít na vlastní kůži.
Tereza: Pro nás bylo důležité nejprve vidět děti a potkat se s celou skupinou. A na základech toho, co zjistíme, dotvořit celý program semináře. Cíl obecně máme stanovený jako informaci o tom, jak vzniká příběh. Zvažovaly jsme, že budeme pracovat na konkrétním příběhu, a pak jsme se potkaly s dětmi a zjistily, že musíme jít jinou cestou. Že je musíme nechat dělat jejich autorské věci a připravené pohádky nechat v šuplíku.
Leona: Je pravda, že teď vycházíme především z nápadů dětí.

A jaké aktivity tedy během seminářů vykonáváte?
Tereza: Každý den začínáme tím, že se probíráme a získáváme společnou energii. Zahrajeme si tedy nějakou pohybovou hru, při které běháme a budíme se. Snažíme se být s dětmi na stejné vlně. 
Leona: První dny jsme se po zmíněném probuzení věnovali tématu vypravěčství. Vytvářeli jsme si vlastního vypravěče, vlastní postavy, všechny věci, které jsou pro příběh nutné. Na základě toho jsme potom začali budovat každý svůj vlastní příběh.
Tereza: Používali jsme k tomu mimo jiné i živé obrazy a dneska jsme použili i stroj.

Stroj? O co jde?
Tereza: Každý si vymyslí, kterou bude zastupovat součástku. Když jsme dnes vytvářeli stroj na příběhy, byla jednou ze součástek „postavovač“. Díl, který vytváří postavy. Seminarista přijde a vymyslí si nějaký pohyb, kterým ty postavy vyrábí.

Jak staré děti máte?
Leona: Od pěti do osmi let. Teď jich máme dvanáct, ale jeden den jsme jich měly i šestnáct. 
Tereza: Někdy řešíme tu skutečnost, že menší děti mají jiné potřeby než ty větší. Občas tomu musíme přizpůsobit naši práci. Hodně pomáhá, že jsou v naší skupině i sourozenci, kteří si pomáhají navzájem.
Leona: Na skupině je fakt dobré, že si pomáhají všichni jeden druhému. Hodně se navzájem podporují.

Budete s dětmi vytvářet nějaký divadelní tvar?
Leona: To máme zatím otevřené. Chtěly bychom ale dojít k tomu, že příběhy, které si děti vymyslely, dáme do určité společné mozaiky. Asi bychom to předvedli rodičům dětí. Byla by to jakási předváděčka v menším.

Obě studujete dramatickou výchovu. Co vás vlastně přitahuje na práci s dětmi?
Leona: Baví mě jejich energie. A celková představivost, fantazie a jednoduchost, s jakou řeší vzniklé situace. Nevím, jestli je to úplně pochopitelné, ale s dětmi si připadám jako stoprocentně já. Ráda s nimi blbnu.
Tereza: Já to mám podobné. S mladšími dětmi je to pro mě i pro ně vlastně hra, ve které jsme úplně všichni. Oni i já si to užíváme. Vím, že mohu udělat jakoukoliv blbost.
Leona: Já jsem například vyrobila kdysi úplně nejošklivější loutku na světě. Z legrace jsem ji vzala s sebou, abych ji ukázala Terce. Děti ji dneska objevily a celou dobu si hrály na to, že je to čarodějnice. Z ničeho nic vznikla báječná hra, která bavila všechny.
Tereza: Z toho je vidět, že děti jsou spolutvůrci procesu, kterému my jen dáváme určité mantinely.

Mám z toho pocit, že se vracíte do dětství a že vás to baví…
Leona: Doufám, že tím zůstáváme déle dětmi.
Tereza: Moc si užíváme, že můžeme být dětmi s dětmi a můžeme si pořád hrát. Připadá mi, že se spolu s dětmi bavíme. Jsou to spíš kamarádi než seminaristé.

Jak děti při hře reagují? Zapojují se ochotně?
Leona: Při většině aktivit se rychle zapojí všichni. A pak jsou určité činnosti, které některé děti nebaví, ale když se rozkoukají, přidají se k ostatním.
Tereza: Děti většinou chtějí u všeho být a něco dělat. Když začneme nějakou hru, děti si toho všimnou a všichni se často chtějí přidat. Ale vždycky mají prostor pro to, aby hru odmítly a neúčastnily se jí.

Stává se to?
Leona: Občas ano. Třeba když hrajeme nějakou pohybovou aktivitu, tak se mladší holky většinou podívají, co a jak, a pak se teprve přidají. Potřebují nějaký čas na to, aby hru pochopily.
Tereza: Občas má někdo strach z neznámého. Ale často je to i naopak. Když tvoříme živé obrazy, hned se všichni hrnou dopředu, aby se mohli k obrazu přidat.

Jaké techniky nebo hry považujete při práci s dětmi za nejúčinnější?
Tereza: Děti se přirozeně neustále pohybují. Baví mě je čas od času zastavit. To děláme prostřednictvím již zmíněných živých obrazů.
Leona: Nevím, jestli se to dá považovat za metodu, ale velice užitečná mi přijde hra v roli. Děti to vždycky úplně vtáhne do hry.
Tereza: Je dobré být v té hře s dětmi. Být zároveň pozorovatel i hráč. Mít obě role.
Leona: Je velká výhoda, že jsme dvě. Jedna může pozorovat hru zvenčí a druhá může hrát uvnitř. 

Co byste chtěly, aby si děti ze své účasti na semináři odnesly?
Leona: Budu ráda, když si zapamatují aktivity a hry, které jsme dělali, a budou je přenášet do dalších kolektivů. Stejně jako možnost tvoření příběhů. 
Tereza: Aby byly schopné vytvořit zábavný příběh nejen pro sebe, ale také pro ostatní lidi.

A toho jsou schopné i ty vaše nejmenší děti?
Leona: Ty osmileté to zvládnou a ty menší si odnesou jednodušší hry. Ale i ti pětiletí už tvoří.
Tereza: Je důležité, aby si odnesly schopnost spolupracovat s ostatními ve skupině. Aby si zažily, že jsou schopné se navzájem domluvit a vytvořit něco společnými silami.

Chápu tedy dobře, že dramatická výchova je důležitá pro osobní rozvoj dětí?
Tereza: Myslím, že je to dobře vidět i na naší skupině v rámci divadelního festivalu. Jde o děti, které jsou už zvyklé existovat v základních principech. Většina z nich už na dramaťák chodí. A je to velmi dobře znát. Respektují se navzájem, dokážou se domluvit, spolupracovat, mají skvělé nápady, pracují s fantazií a jsou otevření.
Leona: Divadelní komunita prostě s sebou takové hodnoty nese. Schopnost fungovat v kolektivu je naprosto nezbytná. Ale existovat i jako osobnost sám za sebe. Inspirovat sám sebe a zároveň přijímat nápady ostatních. Myslím si, že je to jedna z věcí, kterou dětem dramatická výchova může nabídnout.

Ptal se Honza Švácha

(zleva) Leona Houdková a Tereza Mátlová

Zpět