Spánkový cyklus aneb spi–bdi–sni–bdi–spi

4.8.2023

Název inscenace spi–bdi–sni evokuje spánkový cyklus a hravost zvukomalebných jednoslabik. Čtyři herečky mluví o vlastní zkušenosti s hospodařením s energií, prací pod tlakem a bojem s únavou.

Na jednu stranu káva a kávový rituál jako potěšení, na druhou výčitky, tlak okolí na výkon, nevyžádané rady, které nepomáhají, opakující se rutina a nemožnost nebo neschopnost vytrhnout se z cyklu. Je pití Coca-Coly nebo modrého energeťáku vážně stejným procesem jako pití kávy? Jedna věc je přece nabuzení (krátkodobé odvracení únavy, protože není jiné východisko) a druhá zase kávový rituál s přesným postupem přípravy doprovázeným silnou vůní a vychutnáváním.

Symbolická příprava kávy velmi příjemně zprostředkovává téma jako materiál, kdy každý pečlivý úkon má svůj zvuk a svoji specifickou hmatatelnost. Čtyři performerky si nejprve na zemi veprostřed vytvoří intimní prostor, do nějž si lehnou a obsypou se praženými kávovými semeny. Zrny se prohrabávají, čichají k nim, zkouší jejich zvuk, hrají si s nimi – hřejivý dojem voní jako v reklamách na Jihlavanku. Když pak nalévají připravený horký nápoj do hrnků a linoucí se páru prosvěcují kontra světly z lampiček, jsem přesvědčená, že už ji také musím brzy ucítit. Než se konečně napijí, chladí kávu foukáním a mně je skoro líto, že se nepodaří vůni dofouknout až do publika. Specifický zvuk mletí mlýnku v první fázi přípravy v naší repríze od dvou hodin překryly zvuky přesunů dívek na správné pozice.

Zároveň mě výsadní pozice přípravy kávy pomocí mlýnku a moka konvičky zarazila. Rituál složený z přesných úkonů při přípravě kávy je sice krásně obrazný (a dalo by se to zkomplikovat ještě s filtrem a nádobou V60), ale působí vlastně nepatřičně. Představuji si, možná mylně, v jaké podobě kávu dívky běžně pijí (viz objednávané, chuťově přívětivější vanilkové capuccino, energeťák, kola a latté). Černá káva bez mléka a bez cukru mi připadá jako metafora odjinud, ale nemyslím si, že by se nedala přizpůsobit. Co by musely s nápojem udělat, aby pro ně byl co nejchutnější? Proč si nedonést i mléko, cukr, vodu, sušenku? Nebo si uvařit horkou čokoládu? Zajímalo by mě totiž, jak by se vztahovaly k něčemu, co reálně s velkou vážností doma provádějí. Všeobecně srozumitelný kávový rituál by si mohly přivlastnit nebo vyměnit za něco, co je opravdu jejich.

Nelze nezmínit přirozenost projevu všech čtyř účinkujících. Každá z dívek pevně stojí za každou replikou, kterou vysloví. Nenucený výraz bez přehrávání svědčil o tom, že hrají samy sebe nebo si hrají, což zdaleka není samozřejmé vzhledem k ostatní produkci mladého a dětského divadla. Nedokážu určit, jak moc se soubor snažil, aby byly všechny souvislosti jednoznačně srozumitelné, pro mě se čitelnost a nedoříkávání ideálně dělila. I v momentech mé nejistoty bylo zřetelné, že samy performerky velice dobře vědí, co za informaci mi chtějí předat.

Ze závěru jsem usoudila, že se dívky nedokážou vymanit z cyklu spánkového deficitu a nedochází ani k žádnému řešení. Pojmenování příčin a vylévání frustrace se nedostane pod povrch problému a nedojde tedy k hlubšímu zamyšlení a vlastně ani k pokusu o opravdické řešení. Možná na to ale bude prostor v dalším díle.

spi–bdi–sni

Zpět