Stereotypů máme daleko víc o sobě

31.7.2023

O inspirativní inscenaci, jejíž název již vyplýtval na českých i slovenských festivalech tolik inkoustu, že není třeba světovou populaci sépií dále ohrožovat, jsem si v dešti pod stromem před začátkem večerního představení popovídal s uměleckým šéfem královéhradeckého DRAKu a spolurežisérem inscenace Jakubem Vašíčkem.

Jak se dal DRAK dohromady s Bratislavským bábkovým divadlem?

Za to vlastně může Jazmína Piktorová. Když roku 2019 nastoupila do angažmá v DRAKu, její první premiéra byla Cesta – a podívat se přijela její maminka Katarína Aulitisová, která se krátce předtím stala uměleckou šéfkou BBD. Na té premiéře jsme si povídali a řekli si, že bychom mohli udělat nějakou koprodukci. A pak už bylo blízko k myšlence, že by to mohlo být za čtyři roky k výročí rozpadu.

Ta inscenace má dva autory, Petera Galdíka a Tomáše Jarkovského, a dva režiséry – tebe a Šimona Spišáka. Jak to fungovalo? Jak se režíruje ve dvou? Byla ta inscenace nějak rozparcelovaná, třeba že bys ty režíroval scény zbojníků a Šimon toho Ladu?

Ne, to vůbec ne. Pracovali jsme nějak společně. Vždycky jsme si ráno sedli a přemýšleli, co budeme dělat – neměli jsme zrovna moc systém. To se týkalo spíš textu: Peťo se soustředil na ty slovenské věci, on zná všechny ty básně, co my neznáme, a umí maďarsky, což se taky hodí, kdežto ty české části jsou hodně Tomášovy.

Když jste hráli na Chrudimi, zazněl názor, že ta inscenace trochu podporuje stereotypy, skrze něž vnímají Češi Slováky a Slováci Čechy. Z toho, co říkáš, to ale spíš působí, že si to každý psal sám o sobě.

My jsme si ty stereotypy pojmenovali – je to o nich záměrně. Stereotypů o druhé straně máme jenom pár, ale těch o sobě máme daleko víc, takže bych řekl, že jsme si tam každý národ dodal sám sobě. Nebo možná my Češi, vzhledem k tomu, jací jsme, jsme dodávali sobě i Slovákům. 

Ta inscenace tematizuje rozpad společného státu – co pro tebe osobně rozpad Československa znamenal? Máš k tomu nějakou osobní vazbu?

Mám. Já jsem z tvůrčího týmu jediný, kdo k tomu roku 1993 nějaký vztah má, ostatním bylo tak pět nebo šest, kdežto mně bylo třináct. Bylo mi to nějak hrozně líto, vyrostl jsem v tom, že jsme bratia so Slovákmi. Taky jsem pak koukal na hokejové mistrovství bez Slováků a to byl taky smutek. To byli takoví hráči!

DRAK už je na Hronově za poslední roky poněkolikáté, publikum tu máte dost nadšené. Můžeme doufat, že se tu za rok zase potkáme? A co vás v příští sezoně čeká?

Já doufám, že potkáme! Když bude mít Hronov zájem, my rádi přijedeme. My chystáme s Tomášem na podzim Sedmero krkavců, potom dělá Jirka Ondra batolecí inscenaci – to je pro mě velké tajemství, tomu vůbec nerozumím – a pak děláme Válku světů, ale pohledem té rozhlasové mystifikační inscenace, kterou dělal Orson Welles.

Ptal se Michal Zahálka

Kašpárek a zbojník

Zpět