94. Jiráskův Hronov 2. – 10. 8. 2024
Tajemství hořických trubiček
1.6.2021
Stane se někdy, že hronovská noc nabude neplánovaných a mnohdy překvapivých rozměrů a délek – a nebohý redaktor, pověřený úkolem přinést report ze semináře Evy Spoustové, se ocitne před místní ZUŠ ve stavu ne zcela svěžím.
Stane se někdy, že hronovská noc nabude neplánovaných a mnohdy překvapivých rozměrů a délek – a nebohý redaktor, pověřený úkolem přinést report ze semináře Evy Spoustové, se ocitne před místní ZUŠ ve stavu ne zcela svěžím.
Seminář se ukrývá pod písmeny R a J, jež tentokrát neoznačují ani Romea a Julii, ani Restaurace a jídelny, nýbrž Rytmus a jevištní řeč. Záhy se ukazuje, že pro Evu Spoustovou je jevištní řeč problematikou vysloveně komplexní: den se začíná něčím, co onomu strádajícímu redaktorovi střídavě pomáhá a škodí, totiž hodinovou rozcvičkou a cvičeními v parku. Hlas vychází z těla, a tak cvičíme těžiště (přesněji řečeno bod, jemuž Eva přezdívá hořické trubičky – to je ovšem tajemství, na něž se musíte vyptat někoho ze zasvěcených), zkoušíme reakce, pomáháme oběhu… Jako start dne je to opravdu výživné. Když se Eva dozvěděla, že dorazím, rozhodla se toho využít a zopakovat cvičení, které jsme spolu už jednou provedli. Seminaristé četli z mých nonsensových veršů, které staví na různých jazykových hrátkách, posunech významů či zakódovaných literárních odkazech. Četlo se sborově nahlas a pak debatovalo o tom, jak provést (mnohdy Tajemství hořických trubiček i grafi ckou) pointu při přednesu, a o tom, zda a jak je která pointa sdělná již ode mě. Další cvičení bylo opět pohybové.
Dvojice seminaristů vždy kráčejí proti sobě a mají se pozdravit či na sebe jinak reagovat podle určitého předem daného klíče – přičemž se průběžně mění, kdo má jaké informace, a vždy jeden z dvojice, ale také přihlížející si museli občas ucpávat uši, aby se nepřipravili o překvapení. Práce s textem se tentokrát věnovala Shakespearovým sonetům, které byly zadány za domácí úkol. Seminaristé se střídali v jejich interpretaci, důraz byl kladen na věcnost a konkrétní, adresné zacílení. Když jsme se pak v parku rozloučili, mířili zpátky do ZUŠ věnovat se antice.
Zdá se, že spíš než vysloveně technicistní školení v problematice jevištní řeči nabízí Eva Spoustová škálu různých přístupů ke všemu tomu, co se na herectví týká hlasu. Tuto šíři ostatně naznačují už klíčová slova z anotace semináře: pocit – pohyb – zvuk – vnímání – představa – působení – rytmus – rozum – radost. Mohu dosvědčit, že to vše se včera dopoledne v parku vyskytovalo hojně.
Michal Zahálka
