Tak jsme si zazpívali!

6.8.2024

S Prodanými nevěstami se v posledních dvou letech roztrhl pytel. Souvisí to s letošním Rokem české hudby, spojeném navíc s dvoustým výročím narození (a sto čtyřicátým úmrtí) Bedřicha Smetany. A co už ze Smetany hrát jiného, než Prodanou nevěstu. Nedávno jsem pro revui Svět a divadlo psala hned o třech inscenacích Prodané nevěsty vybočujících z tradiční operní podoby.

Spolek divadelních ochotníků Alois Jirásek z Úpice se ovšem na této vlně neveze, neboť jejich inscenace vznikla už v roce 2018. Ostatně úpičtí mají svou vlnu, neb právě slaví svou dvoustou sezonu. A ještě se jim to krásně propojuje s malovanou oponou obkružující jeviště, která má s Prodankou skoro stejné stáří. A to už pomíjím fakt, že hudební divadlo mělo v Úpici vždycky svou tradici.

Úpičtí si šťastně zvolili geniální verzi Prodané nevěsty hradeckého DRAKu z roku 1986, jež se vejde zhruba do hodiny. Vyšohlídova hudební úprava převedla s velkou invencí populární árie a duety do sborové podoby, kterou uzpívají i neoperní, leč muzikální aktéři. A o ty není v Úpici nouze. A tak se na inscenaci podílí na padesát lidí napříč generačním spektrem, kteří vesměs velmi dobře zpívají i muzicírují a hlavně z nich vyzařuje velká radost a nadšení, což je devíza, která k Prodance bezesporu patří a která spolehlivě roztleskává potěšené publikum. 

Bylo tomu tak i na prvním z hronovských představení, z něhož proudily davy spokojených diváků, takže se mi skoro nechce pouštět se do pochybností, které mě v souvislosti s úpickou inscenací napadají. A tak jen stručně.

Drakácká inscenace pracovala s loutkami a z interakcí loutek a jejich vodičů vznikaly půvabné divadelní situace. Na scéně bylo cca sedmnáct aktérů. V úpické inscenaci je jich více než dvakrát tolik, takže se víc blíží klasické operní produkci, z níž se ona (loutkářská) hravost do značné míry vytrácí. Hlavní postavou je tu sbor, který zastává i funkci jakéhosi přihlížeče a komentátora děje. Když ale zpívá, tak se na zpěv plně soustředí a působí dost staticky. Mezi jednotlivými sbory se rychle odehrají mluvené dialogy, jako by se dávalo najevo, že to stejně všichni znají, tak co se s tím zdržovat. A zase se sborově zpívá. Ale protože do sborů jsou staženy i árie jednotlivých postav, není občas až tak úplně jasné, za koho sbor vlastně v té které chvíli jedná. Kecal, respektive Kecalka, Jeník, Mařenka, Vašek jako by jen vystoupili na chvíli ze sboru a nemají prostor ani příležitost k rozehrání vlastního příběhu a vztahů. Všechno se ve velkém tempu řítí k závěru – až přijde scéna komediantů, dění se zastaví a scéna je rozehrávaná na vskutku neúnosnou délku. Pak se do toho zamotá medvěd alias Vašek a vše dospěje k rychlému konci.

Celé to působí spíš jako trochu zběsilý výběr hitů z Prodané nevěsty než půvabně naivní příběh o jedné chytrácké lsti, jak získat nevěstu. Ale nic to nemění na tom, že divákům tento tvar zjevně vyhovuje a nepřipadají si (narozdíl ode mě) nijak ochuzení. Takže vlastně proč ne. Jen mi přijde, že charakter celé úpické Prodanky nejlépe vystihla Kecalka, která si po jednom z četných sborů zalebedila: Tak jsme si zazpívali!   

* S Velkou pochvalu a obdiv zaslouží graficky krásný programový bulletin vybavený spoustou erudovaných informací! S takovou kvalitou se nesetkáváme ani u profesionálních divadel.

Spolek divadelních ochotníků Alois Jirásek, Úpice

Spolek divadelních ochotníků Alois Jirásek, Úpice

Spolek divadelních ochotníků Alois Jirásek, Úpice

Zpět