94. Jiráskův Hronov 2. – 10. 8. 2024
Tak nevím
8.8.2021
Nevím, je-li to nějaká krajová specialita, ale jako bych se v Sále Josefa Čapka v sobotu večer přenesl na skvělou přehlídku ve Valašském Meziříčí, kde jsem za své dva porotcovské roky viděl zcela bezkonkurenční hustotu vpravdě bizarního divadla; divadla, které nemusí být nutně dobré, ale každopádně dovede poskytnout zážitek.
Nevím, je-li to nějaká krajová specialita, ale jako bych se v Sále Josefa Čapka v sobotu večer přenesl na skvělou přehlídku ve Valašském Meziříčí, kde jsem za své dva porotcovské roky viděl zcela bezkonkurenční hustotu vpravdě bizarního divadla; divadla, které nemusí být nutně dobré, ale každopádně dovede poskytnout zážitek.
Inscenaci Hora bez předcházela pověst opravdového úkazu – a nutno hned předem podotknout, že nikoliv neprávem. S takovou kombinací úporné snahy sdělovat a neschopnosti sdělit, s evidentně dovednými obrazivými pasážemi na jedné straně o momenty ryzí scénické bezradnosti na straně druhé se člověk opravdu hned tak nesetká. Je velká škoda, že se hrála až na konci festivalu, kdy už nemá šanci dočkat se pořádných diskuzí (PC už nebude, řada lidí odjela noční Triton žil mnohem víc loučením než hovory o divadle), bývali jsme mohli mít na pěkných pár dnů tematicky vystaráno.
Sám tváří v tvář té inscenaci, jak se hezkým českým slovem říká, nevim. Její poselství ke mně nedoletělo, ale místy mě vysloveně fascinovala, zejména tím zvláštním mixem absolutní ledabylosti a rafinovanosti. Zjevení nejprve psa a následně dítěte snad nemůže nebýt vědomým vzepřením onomu okřídlenému „Dítě a pes na jeviště nepatří“, takže ani další projevy neřemeslnosti chtě nechtě čtu jako inherentní součást celé věci.
(Mimochodem tento konkrétní pes svým soustředěným, věcným výkonem s prvky podehrávání a s dokonalým timingem prokázal, že na jeviště naopak patří podstatně víc než celá řada herců – nikoliv jen v této inscenaci.)
Nic lepšího o ní napsat neumím, proto nabízím obrázek. Přítel Ondra, který inscenaci viděl na Valašském Křoví a spolu s kolegy se zasloužil o její zjevení na Šrámkově Písku, mě prosil, abych mu po představení poslal svou reakci. Poslal jsem mu foto, jež přikládám. Ale jsem za ten zážitek zcela upřímně vděčný. Konsternování diváka jako tvůrčí metoda. Krása.
