Strávili jsme tam skoro dvě hodiny a byl to velký zážitek: v kolektivu probíhala leckdy i dosti intenzivní, ale vlídná zpětná vazba ohledně významové kompozice, kvality rýmů či přesnosti rytmu. Přítel Duchek dovede obdivuhodně rychle analyzovat, jeho zpětná vazba vznikala přímo na místě, ale byla úderná a přínosná. A navíc byla téměř hmatatelné ona aura dobromyslné ironie, která okamžitě vytváří bezpečný prostor, v němž se dá říct leccos, aniž by se někdo bral zbytečně vážně.
Nemůžu být konkrétnější, abych nevyslepičil nějaké textařské překvapení ze seminářové předváděčky (těšte se!), ale prozradím aspoň, že na odchodu z hodiny jsme s přítelem Šotkovským zalkali, že podobnou lázeň vlídného, leč přísného tázání po logice i po formě by měl čas od času podstoupit leckterý český muzikálový textař či překladatel.
Na semináři se sešla pestrá společnost plná osobností. Já jsem pro dvě prudce neoriginální otázky oslovil Kláru Vajnerovou, překladatelku a nakladatelskou redaktorku, již známe také z loňského ročníku jako dramatičku a herečku. Napsala totiž vynikající hru D
Co tě vedlo k přihlášce na tenhle seminář?
Když jsem se dozvěděla, že tu s Hrobesem budeme hrát Adélu, podívala jsem se, jaké semináře jsou vypsané – a když jsem viděla ten Honzův, rozhodla jsem se jet na celý Hronov. Živím se prací se slovem, ráda píšu, snažila jsem se psát i písničky, ale nikdy mi to nešlo tak, jak bych chtěla. Takže věnovat se tomu týden s někým, kdo je v tom zkušený a koho respektuju, byla skvělá příležitost, a já se měsíc po deadlinu přihlásila a udělala jsem všechno pro to, abych tady ten týden mohla strávit.
Splnila se tvá očekávání?
Zdaleka je předčil! Čekala jsem, že si prostě budeme tak nezávazně veršovat, ale díky propojení se seminářem Lukáše Habance z toho vzniklo něco podstatně většího. Najednou jsem stála ve třídě a přede mnou šestičlenná kapela hrála písničku, kterou jsme během pár hodin na Hronově napsali – a bude z toho celý muzikál.