A tak, když jsem vstoupila do hudebního semináře, našla jsem tam přesně to, co jsem očekávala. Spoustu rozmanitých nástrojů od syntezátoru, přes klavír, housle, flétnu, kytaru až po ukulele a ságo, skupinky vášnivě diskutující nad rozdělenými úkoly (Lukáš rozepsal party pro jednotlivé skupiny muzikál o Sněhurce), v nichž se objevovaly nejrůznější odborné výrazy, které jsou pro mě španělskou vesnicí, a samozřejmě improvizující a vymýšlející nové hudební nápady (ty–dy–dy–dá nebo tu–du–dů–dů…).
V takové situaci je nejlépe mít průvodce (průvodkyni), kterou se pro mě stává Mája. Nejprve mě vyvádí z omylu, že by všichni v semináři měli nástroje. Někteří si přivezli vlastní, jiní využili zdrojů na místě a někteří „jen“ zpívají. Ovšem tento seminář se nezabývá jen společným muzicírováním, ale měl by také inspirovat ke skladatelské tvorbě. Tu inspiraci slyším za chvíli, kdy Lukáš názorně ukazuje a komentuje: Takhle se hrají táhlé písně… hodí se tisícovka do cimbálu … cimbál začne a ostatní nástroje se přidávají (ne, nemají tu cimbál, nahradí ho chytrá program na klávesách), ale zní to opravdu folklorně. Ne komerčně, ale tak nějak hezky, jako někde v tatranských horách či moravském sklípku, kdy z toho až srdce usedá.
A tak ještě chvíli poslouchám, či spíše připoslouchávám, melodie a odborná slova, a pak se ještě jednou vracím, když všichni muzicírují společně… A už se hlavně těším, co nám v sobotu předvedou protagonisté semináře HD a THT.