95. Jiráskův Hronov 1. – 9. 8. 2025

Učili jsme se zpívat dva roky

6.8.2024

Rozhovor s režisérem Vladimírem Hetflejšem.

Proč jste se rozhodli právě pro Prodanou nevěstu?
Odpověď na tuto otázku je poněkud širší. Úpický soubor míval v minulosti poměrně velkou tradici v operetách. Existovalo zde několik vynikajících zpěváků. S postupem času však všichni odešli. Jednoho dne, zhruba před deseti lety, nastala chvíle, kdy zemřel poslední. Vypadalo to tak, že je konec s muzikály a operetami v Úpici. 

Jak to vypadá, tak to nakonec dopadlo jinak…
Jednoho večera jsme slavili nějaké narozeniny a najednou všichni zpívali. Říkal jsem jim: „Poslouchejte, vždyť zpíváme!“ A oni na to odpověděli, že to můžeme jen u táboráku. Vysvětlil jsem jim, že přece máme k dispozici Ivetu, která je profesionální zpěvačka a vystudovala operní zpěv. A když nás naučí zpívat, tak to uzpíváme.

A uzpívali?
Dva roky Iveta, která dnes zpívala Mařenku, učila dvakrát týdně celou naši partu zpívat. A tak se narodila Prodaná nevěsta. Vzpomněl jsem si, že jsem kdysi viděl v Divadle DRAK operu, která byla schůdná pro soubor i pro diváky. Nebylo zapotřebí deset špičkových operních zpěváků, protože sbor všechno zjednodušil tak, aby bylo možné použít i neškolené hlasy. Tedy pokud se tomu dva roky věnují.

Dva roky jste se učili zpívat. Kolik let trvalo zkoušení celé inscenace?
Tři a půl roku jsme zkoušeli. V roce 2018 jsme měli premiéru.

Bylo obtížné zkoušet s tak rozsáhlým souborem?
Bylo a je to složité. Když jsme začínali, někteří byli na gymnáziu, někteří na vysokých školách a někteří chodili do zaměstnání. Dnes ti, co byli na gymnáziu, mají po vysoké škole. Někteří, co byli vdaní, jsou rozvedení – a ti, co byli sami, jsou ženatí. Za těch sedm let došlo k tolika změnám, že stávající soubor je z poloviny vyměněný. Naštěstí však obměna souboru probíhá postupně a vše se určitým způsobem vstřebává. A tím, že hrajeme poměrně často – myslím, že dnes jsme hráli 58. reprízu –, dokážeme Prodanou nevěstu držet při životě.

Každého v hledišti zaujala hudební složka představení. Neuvažovali jste někdy o playbacku nebo halfplaybacku?
Od začátku jsme věděli, že budeme mít muzikanty. Dnes seděl v hledišti Zdeněk Möglich, který hudební složku představení aranžoval. Iveta Aman tedy dělala zpěv, Zdeněk aranžmá hudby, Irena Vylíčilová a Květa Krhánková dělaly kostýmy, já přišel s nápadem na kolotoč. Vše tedy vznikalo v našem kolektivu. Myslím si, že nakonec náš soubor oslavil dvousté výročí relativně důstojně.

Předpokládám, že se setkáváte převážně s pozitivními ohlasy…
Dá se to tak říct. Mnozí říkají to, co jsem zaslechl v hledišti i dnes: „To jsem nečekal, že operu je možné inscenovat tak sdělným způsobem.“ Myslím, že představení je dostupné i mladé generaci, která má určitě raději hudební festivaly.

Máte krásně vyladěný soubor. Dá se předpokládat, že v budoucnu plánujete inscenovat další operu nebo muzikál. Dá?
Je to možné, ale nedávno jsme měli premiéru jiné hry. Naše město je městem bratří Čapků, kteří u nás řadu let žili. Inscenovali jsme tedy světovou premiéru rodinného dramatu Jiřího Rotha, které vychází z knihy Heleny Čapkové Moji milí bratři. Jmenuje se Helena ve stínu bratří Čapků. Režíroval ji hostující režisér Hasan Zahirović a udělal úžasnou věc. Dokázal Úpičákům nastavit zrcadlo v tom, jak se k Čapkům někteří lidé chovali v padesátých letech.

Stejně mi to nedá, abych se nezeptal na plánovanou hru se zpěvy…
Zatím si to netroufnu prozradit. Chtěl bych ale, aby šlo o něco vážnějšího s pozitivním optimistickým vyzněním. Doba kolem nás je velmi obtížná zejména pro mladé lidi. Není jednoduché se v ní vyznat. Diváci tak touží po legraci a dobrém konci.

Ptal se Honza Švácha

Zpět