95. Jiráskův Hronov 1. – 9. 8. 2025

Udělat cokoliv

4.8.2024

Rozhovor se členy souboru Úplněnahé divadlo z Veselí nad Moravou.

Je demokracie hlávka zelí?
Sára:
Je to kapusta.

Tušila jsem, že vy lidé z Moravy mi řeknete něco takového. Od loňska se drasticky změnila poetika vašeho souboru. Co za tím stojí?
Šimon: Jsme mladí a chceme zkoušet.
Martin: Snažíme se pokaždé dělat něco jiného. Je pravda, že tohle je drastický rozdíl, příští inscenace ale chceme dělat zase v jiném duchu. 

A co vás motivovalo k ryze politickému tématu? 
Šimon: Byl jsem na debatě s českými politology a na jejím konci se jedna slečna zeptala, co můžeme udělat pro lepší demokracii v České republice, když se nechceme aktivně účastnit politického dění, nechceme nikam kandidovat. Ti politologové odpověděli: „Udělejte cokoliv, prostě něco udělejte.“ Tak tohle je to moje něco. Přišel jsem za děckama, že by mě zajímala politika, a oni do toho šli. Ještě předtím jsme si ale vyjasnili naše politické názory, aby nešel někdo proti svému přesvědčení. Takže tohle je to moje „něco“.

A dosáhli jste třeba pocitu úlevy?
Šimon: To asi ne. 
Andrea: To téma ale na jiných přehlídkách zarezonovalo, občas za náma lidé přišli, že jsou rádi, že někdo rozebírá tadyto téma.
Míša: Spousta lidí říkalo, že se bojí, co z toho může vzniknout, odráželo se tam pro ně aktuální dění na Slovensku. 
Sára: Ale pokud chceme něco třeba u nás v Česku v politice změnit, tak to není o tom, že uděláme jedno představení. Všichni se musíme snažit na tom pracovat. 
Šimon: Je to jeden puclík do celku. 

S uměleckým dílem s názorem často souzní lidé, co už ten politický názor mají, ale je těžké přesvědčit ty, co s ním nesouhlasí…
Sára: Rádi bychom s tím zavítali na střední školy a oslovili mladší publikum, které si svůj názor teprve formuje. Třeba jim můžeme říct, že je dobré nad tím popřemýšlet. 
Šimon: Už jsme takhle hráli v Písku pro středoškoláky a po představení jsme udělali diskuzi. 

Museli jste podniknout rešerši, která musela být bolestivá, nastudovat hrozný věci. 
Šimon: Mám pocit, že každá scéna vychází z něčeho, co jsem viděl nebo slyšel, ať jsou to komentáře z internetu, nebo scéna v hospodě. Tu jsem přímo zažil, dělám někdy za barem a sedl si mi tam místní, co mi začal vykládat přesně to, co je v tý scéně. 

Ptala se Kateřina Prášilová

Zpět