V čem je problém? Vždyť jsou všichni mrtví!

10.8.2025

Závěr festivalu patřil pozoruhodné inscenaci, která svérázným, řeklo by se cimrmanovským způsobem glosuje jednu z největších literárních záhad české historie. Postaralo se o to Statické divadlo z Frýdku-Místku. V inscenaci jde o sporné autorství poštovního úředníka Vladimíra Vaška, alias Petra Bezruče a jeho jediné básnické sbírky Slezské písně. Kauza je to bezpochyby podezřelá, nicméně pravdu se dnes už nikdo nedozví. To v inscenaci v nadsázce vtipně hodnotí literární vědkyně: V čem je problém? Vždyť jsou všichni mrtví!

Podobně ovšem reagovala v minulém století obec odborníků. I když Vašek zpočátku posílal verše anonymně, později se k autorství „přiznal“, nebo je přinejmenším nepopřel. Východiskem inscenace, která s velkým nadhledem a přesahem zkoumá nejen osobnost básníka a možnost, že opravdu napsal tuto sbírku, ovšem vkládá kauzu do současného kontextu nejrůznějších fake news, párujících umělce minulých dob s časově zcela neodpovídajícími událostmi (k čemuž hodně přispívají výmysly umělé inteligence).

Tím celá problematika získává zcela jiný, obecnější rozměr. Nejedná se ovšem o dávno zapomenutou kauzu. Nejen z dnešního pohledu je podstatnější samotné dílo nežli to, kdo jej vlastně napsal (podobně se ovšem v celosvětovém kontextu stále řeší, kdo vlastně napsal Shakespearovy hry). Tato zjevná mystifikace je ovšem o to dramaticky působivější, že mnohá fakta jsou reálná. Dají se ověřit – Bezruč skutečně nedokončil žádnou školu, většinu mládí propařil a později se k napsání žádné nové sbírky neměl. Navíc během dvouletého pobytu ve Frýdku na místě poštovního úředníka rozhodně nepůsobil jako anarchista a levicově vyhraněný autor, vlastně se choval úplně opačně (včetně přátelení se s Němci). Naopak profil věčného buřiče a vyhraněného nacionalisty (Okamura by měl radost!) Ondřeje Boleslava Petra, který na sobě zažil mnohé nespravedlnosti a region měl v malíčku, mu zcela logicky odpovídá.

A tak zatímco Ondřej Turoň hraje Vaška především jako bohémsky naladěného sebevědomého mladíčka, který je mocný spíše legračních veršovánek nežli vážných sociálních balad, Radoslav Piekielnicki v roli Ondřeje Boleslava Petra se slovní zásobou, vyjadřováním a vlastně i zjevem k anarchisticky laděným veršům hodí lépe, takže jaksi podvědomě přitakáme autorově verzi. A pokud se začneme nad celým případem zamýšlet, nacházíme logiku i v tom, proč Petr Bezruč nejen ve své době tak náhle uspěl a nebyl zájem jeho autorství zpochybňovat. Málokterý český autor totiž napsal tak silně kritické verše zastávající se obyčejných lidí a kritizující zlé kapitalisty se sugestivním dramatickým potenciálem (ne náhodou jeho verše zhudebnil Leoš Janáček a později Jaromír Nohavica). Navíc k možným pochybnostem vede i fakt, že sám Bezruč nesl svou slávu a své sbírky i vlastní idolizaci spíše trpně.

Nicméně jak už kdosi v literární historii poznamenal, legendy mají daleko tužší kořeny než pravda. Autorská inscenace Statického divadla tuto legendu, která může být i pravdou, nabídla ve vtipné a poučené nadsázce, která baví i provokuje.

‌

foto: Ivo Mičkal

Statické divadlo, Frýdek-Místek

Statické divadlo, Frýdek-Místek

Statické divadlo, Frýdek-Místek

Zpět