95. Jiráskův Hronov 1. – 9. 8. 2025
V úle SČDO
4.8.2021
Stranou seminářů ARTAMA funguje už dlouhá desetiletí v rámci Jiráskova Hronova diskusní klub Svazu českých divadelních ochotníků, tedy SČDO.
Stranou seminářů ARTAMA funguje už dlouhá desetiletí v rámci Jiráskova Hronova diskusní klub Svazu českých divadelních ochotníků, tedy SČDO. Aktivní diskutéři z řad amatérských divadelníků, z nichž většina se zná už opravdu dlouho, se do Hronova pravidelně sjíždí, sleduje, hodnotí, inspiruje se. Je to už pár let, co štafetu lektora od starších kolegů převzal dramaturg plzeňského Divadla J.K.Tyla Zdeněk Janál.
Letos kromě PC vlastně není další diskusní platforma, a tak není divu, že tvůrci rádi přijmou pozvání do semináře, vyslechnou si názory i polemiky, a sami leccos z tvůrčího procesu prozradí a doplní. Včera, když jsem několikrát po schodech oběhla jednotlivá patra zdejší ZUŠ, jsme konečně dospěla do toho nejvyššího, kde se diskutovalo – a hučelo to zde doopravdy jako v úle. Na programu byl totiž ÚL kladenské skupiny V.A.D. a dostavil se i samotný autor, režisér a protagonista Jan Červený alias Kazimír Lupinec. Z diskuse,
která velmi dopodrobna rozebírala před dvě hodiny (!) různé aspekty hry, inscenace, ale i problematiky včelařství, generačních rozdílností pohledu nejen na divadlo, ale na celý svět a světaběh, a spoustu dalších problémů, jsem si odnesla nejen příjemný dojem, že jsem se ocitla mezi poučenými lidmi, kterým jde o divadlo, a jsou připraveni o něm diskutovat do roztrhání těla. Dozvěděla jsem se ovšem i o starých a nových metodách včelaření (čipování a sledování rojů prostřednictvím GPS, o tom, jak se toto hobby dědí (Kazimír Lupinec přiznal, že v jejich rodině se to předává v opačném gardu „syn to rozjel, já to převzal a teď to chci předat otci, protože nemám čas“). Všichni se ovšem shodli v tom, že zrovna původní hry kladenského V.A.D. mohou být velkou inspirací pro profesionální divadla. V diskusi se také došlo k tomu, že mnohé, co se nám – starším a pokročilým zdá logické a vtipné, mladším lidem už nic (moc) neříká. Diskutéři se shodli na tom, že v tomto případě hraje podstatnou roli životní zkušenost. A zavzpomínalo se na to, jak jsme kdysi byli zvyklí – kvůli zakódovaným politickým vzkazům a narážkám – v inscenacích číst mezi řádky. A že to nejmladší generace divadelních diváků neumí, protože to nepotřebuje.
