94. Jiráskův Hronov 2. – 10. 8. 2024

Vít Procházka: Baví nás vybírat do klobouku

5.8.2021

Rozhovor se zakladatelem a principálem skupiny Chůdadlo.
Členové skupiny Chůdadlo jsou na letošním Hronově nepřehlédnutelní. Během zahajovacího ceremoniálu byli bezpochyby atrakcí, a i když počasí není zrovna stálé, s jejich účastí na pouličních akcích se stále počítá – až do závěrečného průvodu. I když mají své webové stránky, informací o nich na internetu mnoho nenajdete. Ale v následujícím rozhovoru se o nich můžete dozvědět více…
 
Jak a kdy vznikla vaše skupina?
Skupina Chůdadlo vznikla v roce 2009, kdy jsem se už nějakou dobu živil jako kejklíř, obzvlášť na středověkých akcích. Tehdy se ke mně přidala moje manželka Malina a náš kolega Lukáš Filler, kteří na letošním JH se mnou na střídačku učí. Když jsme založili Chůdadlo, byli jsme tři. To trvalo pět let a v roce 2013 se k nám přidalo dalších šest lidí. Dnes už je nás asi patnáct, ale my stále zůstáváme jádrem souboru a pouliční produkce nás živí. Dalších 5–6 lidí s námi pracuje na půl úvazku a živí se ještě jinak. Jsou to tzv. volnonohaři a studenti. A pak máme další přidružené kolegy, kteří s námi vystupují jen sem tam.
 
Kde máte hlavní stan?
V obci Plavsko mezi Jindřichovým Hradcem a Třeboní, kde bydlíme. Odtud vyjíždíme na všechny strany.
 
Z názvu skupiny Chůdadlo vyplývá, že se věnujete hlavně chůdám. Ale vím, že těch dovedností je daleko více. Měli jsme možnost vidět ohňové show, pouliční divadlo, žonglování. Co je vám nejbližší?
Nejraději děláme od každého něco. Když jsme se pojmenovali Chůdadlo, vypadalo to, že budeme s Lukášem a Malinou dělat jen chůdy a dál se nedohrabeme. Mysleli jsme, že pro ně to bude spíš koníček. Vůbec nás tehdy nenapadlo, že nás to bude všechny živit.
Každopádně nás baví hrát na ulici a na venkovních akcích, baví nás vybírat do klobouku. Přiznám se, že já to tlačím právě tímhle směrem, je to můj koníček. Koneckonců úkolem principála je mít nějakou vizi a tu „cpát“ ostatním. Takže, baví nás dělat trochu akrobacie, trochu žonglování, ohňové show, občas něco odmodlovat, zkrátka od každého trochu.
Máte k této činnosti nějaké oficiální vzdělání?
Je paradox, že já v tomto oboru žádné vzdělání nemám, a přitom pro mě pracují samí graduovaní komedianti. Já jsem nedokončil architekturu, utekl jsem a začal se živit házením nesmyslů do vzduchu. Všichni moji kolegové mají vysokou školu nebo studují, ale nikdo ji nemá v tomhle oboru většina jsou kantoři. Moje žena vystudovala dramatickou výchovu, takže k tomu má odborně asi nejblíž.
 
Nicméně nejdůležitější je, že jste hodně fyzicky zdatní a šikovní. Jak dlouho denně trénujete?
Obvykle, přes zimu, když je čas, trénujeme tak 3x týdne tři hodiny. Asi by to chtělo víc, ale vzhledem k tomu, že nejsme jen umělci a jsme si i manažery, marketéry, režiséry, kostymérkami, pradlenami, tak toho času na trénování příliš nezbývá.
 
Na Hronově kromě toho, že máte každodenně seminář, prakticky denně absolvujete i další aktivity, od zahájení až po závěr festivalu. Jste zvyklí pracovat s tak vysokým zatížením každý den?
Nejsme úplně zvyklí pracovat každý den, nejvíc vystupujeme o víkendech, především v létě. Ale jsme zvyklí jezdit i na akce, které trvají měsíc i déle a vystupovat několikrát za den. Jezdíme hlavně na městské slavnosti a akce podobného typu. Nejčastěji v Čechách, ale když je to možné, i v Německu. Tam především na akce středověkého rázu. Například před lockdownem jsme jezdili pravidelně do Hannoveru na vánoční trhy, kde jsme hráli celý měsíc.
 
Mluvil jste o spoustě dalších aktivit kromě vystupování. Kostýmy si asi nešijete?
To já i šiju! Když jsem od čtrnácti šermoval, ušil jsem si špičaté boty a kroužkovou košili. Tím jsem vlastně zahájil svou kejklířskou kariéru. Pak jsme si ještě pár let šili kostýmy ručně. Dnes už je to ovšem jinak, složitější části kostýmu si necháváme šít, ale vždycky si je aspoň sami navrhujeme.
 
Viděla jsem na náměstí cosi jako maringotku. V ní cestujete?
Je to spíš taková dodávka, náklaďáček. Když jedeme na velké akce v deseti, jedeme našlapaní dvěma dodávkami. Když jezdíme ve třech a nemáme toho moc, vejdou se věci do půlky dodávky a v druhé se dá bydlet.
 
Stále přidáváte do svého portfolia nové prvky?
Učíme se pořád nové věci, abychom nezakrněli. Hledáme nové cesty.
 
Jak je to u vás se zraněními či fyzickým vysílením?
My jsme naštěstí už dostatečně líní, nebo se to dá nazvat „moudří“, takže se nedřeme na krev. A naše zranění snad až na jednu výjimku nepochází z tréninku, ale třeba z lyží.
 
Co vás čeká po Hronově?
Čeká nás velmi rušný týden. Hned po festivalu se nám sešlo několik akcí, kam jedeme s partou osmi lidí. Je to pro nás jediná šance zahrát si naše velká představení Půlnoční cirkus a Elementálové. V sobotu tedy hrajeme ještě v Hronově, následuje ohňová show v Táboře a v pondělí se pak sjedeme u kolegů na chalupě a dáme dohromady po covidové pauze ta velká představení. Hrajeme je v úterý v Mělníku a v pátek v Jihlavě.
 
Je pro pouliční show vhodná jen letní sezóna?
Pro nás platí obvykle sezóna od čarodějnic do konce září. Na podzim bývá akcí méně a pak už zbývá advent. V Německu nebo tady děláme anděly na chůdách na vánočních trzích. Od ledna do dubna si záměrně držíme pauzu bez vystoupení, aby byl čas trénovat, lízat rány, vymýšlet nové produkce, opravovat, vyrábět rekvizity a tak dále.
 
Co je na téhle profesi pro vás nejpříjemnější a co nejobtížnější?
Myslím, že odpověď je stejná v obou případech, A to, že si děláme všechno sami. Což nás na jednu stranu baví, ale na druhou stranu je to složité, protože člověk musí dělat opravdu všechno. Ale vlastně nám ta obměna vyhovuje - chvíli makáme v tělocvičně, takže si pak rád zalezu k počítači a dělám ten business… A naopak.
 
Máte pro diváky ještě něco zajímavého?
Vlastně ano. Během covidu jsem přeložil knížku o vystupování na ulici, o buskingu, o hraní do klobouku. Já na to téma píšu i blog (viz Blog – Chůdadlo.cz (chudadlo.cz)), jak se uživit takovými nesmysly, jako je žonglování. A narazil jsem na knížku v němčině, kterou si tak asi málokdo přečte. Zdála se mi skvělá. Domluvil jsem se s autory, kteří mi dovolili, že si ji můžu přeložit a že za to nic nechtějí. Tak jsem knížku přeložil a ilustroval. A teď čeká na vysázení a vydání, které se posunulo. K našemu překvapení začala sezóna a kolega, který slíbil vysázet a udělat grafiku, je taky z branže, takže má teď práci a nestíhá. Tak doufám, že se k tomu na podzim dostane. Měli jsme naději, že by mohla být k dispozici už tady na Hronově, ale nepovedlo se, tak snad příště. V češtině se jmenuje Jak vytvořit pouliční vystoupení a uspět s ním. A je to vlastně taková příručka pro každého, kdo chce s něčím vylézt na ulici, ať už je to divadlo, cirkus nebo muzikál. Oba spoluautoři jsou kouzelníci, takže jsme knížku doplnili komentářem z naší žonglérsko-komediantské zkušenosti, aby to víc fungovalo pro všechny.

Zpět