Voda k nám sama doplula

5.8.2026

V názvu i na scéně dominuje voda – proč zrovna ona?
Markéta: Původně jsme chtěly zapojit všechny živly, ale zjistily jsme, že voda se v našich textech objevuje neustále. Vlastně si nás našla sama a přirozeně se spojila s ženskostí a proměnlivostí.

Ela: Tím hlavním motivem je pro nás právě proměnlivost. Chtěly jsme ženu pojmout komplexně. Stejně jako voda může být vodopádem, ledem, říčkou nebo slzou.

Jakým způsobem se textová koláž skládala dohromady?
Kateřina: Naše texty jsou velmi odlišné, ale spojuje je to, že k nám v danou chvíli silně promlouvaly. Já třeba recituji Sylvii Plathovou, protože jsem se jí tehdy zrovna intenzivně věnovala. Každá z nás si do hry zkrátka přinesla text, který s ní tehdy rezonoval.

Ela: Šlo o kolektivní práci. Naše režisérka nás sice vedla, ale texty jsme si psaly a vybíraly samy. Například Viktorka je kombinací mého textu a básnířky Teodory Žurkové, Neznámou ze Seiny zase napsala naše pátá členka Barbara. 

Přibližte prosím čtenářům zrod vašeho souboru?
Ela: Všechny jsme chodily na dramaťák do ZUŠ B. Jeremiáše. Jak jsme dospívaly, začaly jsme řešit podobná témata a utvořily jsme tuhle pětici. Každá máme trochu jiný pohled, ale ladíme spolu. 

Tereza: Dřív s námi byli i kluci, ale ti ze souboru postupně odešli. Když jsme se pak sešly čistě jako dívčí kolektiv, uvědomily jsme si, že nás spojuje právě naše ženství.

Markéta: Sešly jsme se zrovna ve věku 17 a 18 let, na prahu dospělosti. Poprvé jsme pociťovaly tu ženskou dospěláckou zodpovědnost a tlak různých pravidel. Potřebovaly jsme to ze sebe dostat ven a sdílet to s ostatními ženami v publiku s nadějí, že se v našich pocitech také najdou.

Co přesně šeptá voda každé z vás?
Ela: Proměnlivost a celistvost.

Markéta: Různé životní příběhy a věci, které mě čekají nebo které zrovna míjím. Znamená to pro mě pohled do cizích životů a vnímání jiných lidí.

Kateřina: Mně šeptá nás. Ať už nás pět v souboru, nebo i ostatní ženy a jejich osudy. 

Tereza: Šeptá mi očistu – možnost vše ze sebe smýt a vžít se do někoho jiného. Je to jako proudění života, pouhé bytí. Můžeme jen být a vše naplno procítit.

‌

autor: Michael Simandl / foto: Ivo Mičkal 

‌

Kopretinky, ZUŠ Jeremiáše, Č. Budějovice

Zpět