Vrchol neslušnosti pro mladší generaci

10.8.2024

Představení nevhodné do šestnácti let věku diváka a jméno Bukowski jsou zárukou toho, že po provedení inscenace bude o čem mluvit. Hned po představení jsem ke krátkému rozhovoru pozval dramaturga, režiséra, scénografa a zároveň jediného herce inscenace Jaroslava Střelku.

Nenávidím tě, Bukowski je vaší první inscenací Bukowského?
Ano, byl to první Bukowski. Hra vznikla krátce po covidu. Přemýšlel jsem, do čeho se pustit, protože pandemie nás semlela tak, že jsme opravdu uvažovali nad vším možným. Shodou okolností jsem jako dárek od dcery dostal knížku Charlese Bukowského Ženský. Po přečtení jsem si řekl, že by to mohla být výzva. Říkal jsem si, pokud se nepustím do tohoto tématu, kdo ví, jestli najdu odvahu se ještě vůbec někdy do něčeho pustit.

Scénář jste si napsal sám?
Když jsem knížku přečetl, bylo mi jasné, že není možné přenést Bukowského text, americké porno, na jeviště. Bez děje, bez příběhu to prostě nešlo. Nebylo by to o ničem. Přemýšlel jsem tedy, jak do scénáře dostat trochu Střelky a vysvětlit, proč tu inscenaci dělám. Drze jsem tam tedy vsunul svoji myšlenku, že alter ego Bukowského, Henry Chinaski, má sny, do kterých autor nezasahuje. Postava sice se svým životem nic neudělá, ale přesto má stále tu šanci snít a přemýšlet o jiném, lepším životě, než který mu přichystal autor. Postava Charlese Bukowského tu šanci nemá.

Když jsem sledoval dnešní představení, napadlo mě po prvním šoku, že neslušné výrazy vlastně nepůsobí vulgárně…
Teď už to vlastně vidím také tak. Kdybych přenesl knížku tak, jak je napsaná, bylo by to asi daleko horší. Určitě není cílem inscenace umlátit obecenstvo vulgarismy a hrubostmi. To asi není úplně nutné. Původně jsem si myslel, že to bude vyznívat daleko hůře, než jak to nakonec diváci přijímají. Dokonce jedna divačka říkala, že nechápe, co je špatného na slově číča. Dá se přece použít daleko hrubější a vulgárnější výraz.

A jaké jsou tedy ohlasy na slovník vašeho představení?
Většinou je inscenace přijímána velmi pozitivně. Nejdřív jsem si myslel, že diváci přijímají hru jako něco, nad čím není zapotřebí příliš přemýšlet, ale nakonec se ukázalo, že je jim mnohem vlastnější, než jsem čekal. Říká se, že Bukowski mluvil tak, jak my přemýšlíme. My si nedovolíme vyslovit to, co si myslíme.

Platí pozitivní reakce napříč pokoleními? Nejsou starší lidé prudérnější?
Naopak, překvapil mě ohlas mladé generace. Pro diváky od šestnácti do dvaceti let se jedná o vrchol hrubosti a neslušnosti. Něco, co by se prostě nemělo dělat. Že takhle se muž ve dvacátém prvním století nechová. Možná je to tím, že nechápou kontext inscenace a doby, ve které vznikaly Bukowského knížky. Zdá se, že mají pocit, že vyprávím příběh muže současnosti. Neví, jak to vypadalo v Americe na počátku sedmdesátých let. V období před AIDS, v období probíhající volné lásky. Tyto souvislosti mladá generace nezná, stejně jako nezná život Bukowského.

Občas mě během představení napadlo, jak by vypadalo se skutečnými hereckými partnerkami…
Toto představení je moje již sedmá one man show v řadě. Když si píšu scénář, již vidím, jak bude představení vypadat. Vůbec jsem neřešil, že by tato inscenace měla být jiná.

Je o představení zájem?
Zatím ano. Premiéra byla v listopadu, takže jej ještě spousta lidí neviděla. Je pravda, že někteří pořadatelé se inscenace bojí. Někteří ji nevezmou s tím, že jejich divák by podobné představení nestrávil. Říkají to většinou ti, co představení neviděli, ale občas i ti, kteří hru navštívili.

Ptal se Honza Švácha

Jaroslav Střelka

Zpět