94. Jiráskův Hronov 2. – 10. 8. 2024
Všechno je to o lásce...
6.8.2022
„Pán s meotarem“ nebo také „týpek s meotarem“.
„Pán s meotarem“ nebo také „týpek s meotarem“. To podle toho, jaké skupiny diváků se budete ptát. To jsou hlavní dvě přízviska pana Tomáše Hájka, starosty obce Poniklá, která mu byla za ta léta působení nejen na Jiráskově Hronově přidělena. A právem. Protože právě meotar je jeho hlavním atributem, na kterém staví všechna svá loutková představení.
Ovšem není to jen meotar, čím je jeho Bažantova loutkářská skupina proslulá. Motivů, které mají všechna jeho představení společné, je mnoho.
Dalším jeho atributem je tématika 19. století. Století páry. Století velkých snů, fantazií a vědecko-průmyslových objevů. Století, kdy téměř celá Evropa páchla uhlím. A představa letu balonem, který vás vynese nad kupoli smogu a nechá vás nadechnout se svěžího vzduchu, byla téměř hmatatelná. A zároveň to byla doba z dnešního úhlu pohledu naprosto fascinující. A velice atraktivní pro svůj celkový „sépiový odstín“ právě pro meotar.
Co také provází všechna tato představení, je samoobslužnost. Hlavní protagonista je sám sobě všemi funkčními divadelními složkami najednou. Je hercem, scénografem, dramaturgem, režisérem. Ale i osvětlovačem a zvukařem. A předpokládám, že se o svůj meotar také stará sám. Tudíž je i sám sobě technikem. A všechny tyto složky dokáže sám naživo kloubit divákovi před očima, aniž by si tento fakt leckterý divák uvědomil.
Dál? Obrovská hravost! Neustálá překvapení, která se nám na plátně odehrávají. Ať už milá a veselá, přes vyloženě vtipná až k těm poetickým. Kombinace projekce, živého hraní a loutkového divadla nás baví po celou dobu, jelikož neustále umí přinést něco nového, co na plátně ještě nebylo. A samotné loutkaření, které v projekci občas může působit poněkud roztřeseně, je na ploše meotaru skutečně minimalistickou záležitostí, jelikož ve skutečnosti se loutky hýbou po milimetrech, což vyžaduje ohromné soustředění a preciznost.
Ale hlavní věc, která provází všechna představení „pána s meotarem“, je láska. Obrovská bezbřehá láska k divadlu, tématu, řemeslu a způsobu provedení. Musíme si totiž uvědomit, že tento pán, tento „pán s meotarem“, tento „týpek s meotarem“, pan Tomáš Hájek je tím hlavním motorem, proč na jeho představení rádi chodíme. Když si uvědomíme, že si sám přinese téma a příběh, ke kterým sám zjevně chová obrovskou lásku. Že si všechny, VŠECHNY své loutky a malovaná prostředí vyrábí sám. A když je potřeba, rychle domaluje vše přímo nám před očima.
Všechna představení pana Tomáše Hájka jsou právě zhmotněním této jeho lásky, která je skutečná a opravdová. A když láska taková opravdu je, dokážeme přehlédnout některé kosmetické chyby a nedostatky, které by mohla mít. A když ne, stejně je odpustíme. Protože i taková piha je přece považována za „znaménko krásy“.
Takže vždy, když v programu vidím fotku sympatického pána s kulatými brýlemi, jak drží miniaturu balonu či vzducholodě a dramaticky se tváří ozářen výrazným meotarovým světlem, tetelím se radostí. Protože sice víte naprosto přesně, jaký druh divadla můžete čekat, ale když i vám taková forma přiroste k srdci, neváháte. A jdete za jeho hlasem!
Josef „Chozé“ Jelínek
