Všechno nad proces je navíc

4.8.2023

Jak vlastně vznikla myšlenka na Svět je v rozpacích? Byl na počátku festival Na sever pořádaný Hanou Voříškovou v Chocni?

Ano, byl. Zadání bylo Inuité. My jsme se vlastně díky tomu zadání dostali ke grónským mýtům a bájím. Myslím, že kdyby to zadání nepřišlo, tak nás ani nenapadne.

Zaznívá tam původní řeč Inuitů?

Ano, je to inuitština, akorát jsme nikde nenašli, jak se to vyslovuje – to, co zaznívá, je z psané formy, nevíme, jak to zní foneticky, tak jsme si to nějak vymysleli.

Ve svých představeních většinou používáte loutky, ale ani práce s meotarem není výjimkou...

Vždycky to vychází z toho, co je potřeba. První nápad byl, že úplně nejlepší by bylo, kdyby to všechno osvětlovala jen tuková lampa, a byly by to stíny. To ale nešlo technicky udělat. A tak jsme zvolili tuhle stínohru. Zkoušeli jsme to, experimentovali a došli jsme ke stínohře, ke kontrastům černá–bílá, den–noc, polární den – polární noc. A ostatní z toho vycházelo.

Tahle skupina je nastupující, nebo už mají něco za sebou?

Oni už chodí spolu od malička, tak od první třídy. Letos jsou v devítce a vinou lockdownu je tam taková dvouletá propast. Takže poprvé byli na krajské přehlídce v loňské sezóně, poprvé vyjeli s tímhle, poprvé byli na Chrudimi a poprvé jsou v Hronově.

Máte kromě přehlídek šanci hrát to ještě jinde?

Snažíme se. Především v Jaroměři, kde zveme hlavne rodiče a známé. Teď máme v Jaroměři nový multižánrový festival Jařinec, tam jsme to hráli. Ale hrát dopoledne je problém, protože děti jsou ve škole a neměly by zameškat. Pro mě jako učitelku je ten proces cíl a tohle všechno je navíc, za odměnu.

Ptala se Jana Soprová

Svět je v rozpacích

Zpět