Všichni nám říkali, že se rozpadneme hnedka

1.8.2023

Rozhovor s Martinem, Patrikem, Sárou a Andreou z Úplněnahého divadla, do nějž patří ještě Šimon, který ale musel zrovna parkovat auto. Během našeho povídání jsme na Šimona sice čekali, ale nedočkali jsme se.

‌

Můžete váš soubor trochu představit?

Sára: Začínali jsme spolu jako soubor na ZUŠ ve Veselí nad Moravou, a když nás tam vykopli, protože jsme byli moc staří, rozhodli jsme se, že u divadla chceme zůstat. Vytříbilo se nás osm a založili jsme si Úplněnahé divadlo.

Martin: A všichni nám říkali, že se rozpadneme hnedka, protože každý jsme na jiné škole a v jiném městě, ale funguje to. Jsou to tři roky teďka.

A váš dramaťák byl orientovaný na loutky?

Andrea: Spíše to byly přednesové skupiny. Loutky začaly až s náma, protože Martin je takový…

Martin: Já su takový loutkový. Už na dramaťáku jsme se dostali na Chrudim, kterou máme velmi rádi. Snažíme se tam vždycky nějak dobelhat.

Sára: Ale neděláme jenom loutkové věci.

Martin: Střídáme to, za tři roky máme čtyři inscenace – dvě loutkárny a dvě činohry. První věc byla egyptská pohádka, to bylo taky loutkové, potom jsme dělali herecké etudy na téma Boženy Němcové, to bylo zase takové feministické téma. Potom jsme dělali ještě jednu činohru a vzali jsme si úplně jiný žánr – horror. A teďka tahle šílenost.

Patrik: Snažíme se pořád zkoušet nové věci, abychom do ničeho nezabředli.

Inscenace Jako by se nechumelilo je autorská, jaký jste pro ni měli impulz?

Martin: Impulzem bylo pozvání na POSED s tématem sever (POdzimní SEtkání DIvadel, tradiční festival spřátelených souborů pořádaný ve Svitavách, pozn. red.). Vždycky to děláme tak, že každý z nás osmi přinese návrh a pak se hlasuje. Já jsem přinesl tohle, protože předtím jsme dělali horror a chtěli jsme, aby to teď nebylo moc navážno, aby to byla úplná šílenost. Kreslil jsem si náčrtky, nakreslil jsem raz tu hlavní postavu a říkám si – hm, tohle by se mohlo stát. A už to bylo.

Přijde mi, že ne všichni rovnou přijmou tu vaši nadsázku. Jaké máte reakce od různých věkových skupin?

Andrea: Tak, dětem se to líbí. U dospělých záleží, jestli do toho chcou jít s náma. Říkala nám Hanka Voříšková, že se na začátku rozhodovala, jestli do toho s náma půjde, nebo ne. A když do toho s náma šla, tak si to ve výsledku užila. Spousta lidí to ale nepochopí, a potom se tam trápí.

Martin: A to mě ale hrozně baví. Je to naprosto kontroverzní, je super vidět, jak padesátileté lidi rozčiluje plyšová pohádka s tučňákama. Baví nás, že to budí emoce.

Ptala se Kateřina Prášilová

Jako by se nechumelilo

Zpět