Všichni profesionální divadelníci si zaslouží Hronov zažít

29.7.2023

Vynikající osobnosti přivádějí do Hronova semináře a workshopy dlouhodobě, ale v posledních letech tu bývá inspirativních lidí obzvláštní hojnost. Může za to Tereza Ondrová, profesí kulturní manažerka, donedávna ředitelka pražského divadla DISK – a osoba, která je s Hronovem (zprvu coby seminaristka) spjatá už víc než půl života.

Jak se vlastně oficiálně jmenuje tvoje pozice na Jiráskově Hronově?

Dlouho jsme přesně nevěděli, ale když mě Luděk Horký propojoval s kolegy z České televize, napsal, že jsem metodička vzdělávací části festivalu. Honzovi Julínkovi se to zalíbilo, tak to používáme.

To je výstižné – se semináři je jistě spousta produkčních starostí, ale ona metodická koncepce je určitě nejpodstatnější. Sestavuješ, co se tu učí, kdo sem jezdí a tak dál. Jak to ale funguje? Když tě napadne člověk, jakým způsobem si promítáš v hlavě, jestli by se sem hodil, jestli by byl dobrý, jestli ho nakonec oslovíš na Hronov jako lektora?

Ono je asi důležitější, že nezačínáme tím, že mě napadne člověk – i když ano, občas se samozřejmě stane, že myslíme na někoho hodně zajímavého, koho bychom sem chtěli dostat, a vymýšlíme, co by tak mohl dělat. Ale pokud mluvíme o nějaké metodičnosti, tak ta spočívá v tom, že si s Honzou Julínkem hned na začátku sedneme a namodelujeme si jakési schéma těch seminářů, aby byly zastoupeny všechny možné složky a nejrůznější úhly pohledu na divadlo. K čemu by bylo, kdybych měla tři skvělé tanečníky, kdybych nezaplnila tři taneční nebo pohybové semináře? Na začátku si to tedy rozložíme, mně to začne šrotovat v hlavě, brainstormujeme s Honzou, hážeme jména, ptám se kamarádů, ptám se tebe… Ptám se prostě všech, kdo mají rozhled a znají dobré lidi. O kom si myslíme, že by nám do té škatulky zrovna na tohle a tohle téma mohl vyhovovat.

Je nějaké téma, které se ti naplnit nedaří?

Loni ani letos třeba není vysloveně scénografický seminář, protože lidi, kteří by mě zajímali, buď neměli čas, nebo si dávají pauzu od učení a tak podobně. Letos pro mě byl problém, že jsem narychlo potřebovala najít lektora pohybového semináře, protože fyzické divadlo není úplně obor, ve kterém já bych se pohybovala. To jsem se nejdřív zalekla, že nebudu mít koho oslovit, ale zase jsem dostala vynikající tip a vyšlo to.

Účastníci seminářů mají po skončení festivalu možnost vyplňovat evaluační dotazníky. Já se zeptám trošku návodně: je to důležité? Mají to dělat?

Rozhodně ano! I jména, která se zmíní v těch dotaznících, mě inspirují. Může se stát, že na někoho zapomenu. Že třeba nějaký lektor, který na Hronov léta jezdil, mi jednoduše vypadne z hlavy – a pak se dočtu, že po něm lidi volají. Nebo i po tématech: dlouho bylo volání, aby se vrátil hudební seminář, a díky tomu je tu letos Honza Matásek. Řekněme, že šedesát procent mého úspěchu spočívá v tom, že mi seminaristi jednoduše řeknou, co chtějí.

A už se ti stalo, že jsi z dotazníků pochopila, že už dál nějakého lektora zvát nechceš?

Ano. Zůstaňme u takhle krátké odpovědi, ano?

Já se ani konkrétně ptát nechtěl, neboj.

Takže ano, je to důležité.

Je nějaká informace, kterou bys – kromě toho, že jim to řekneš z pódia Sálu Josefa Čapka – chtěla seminaristům vštípit prostřednictvím stránek Zpravodaje?

Já už jsem o tom hodně mluvila loni, snažili jsme se to rovnou dát do podmínek, ale pořád se to nedaří: aby člověk, který si zapíše týdenní seminář, opravdu přišel na první den. Jestli někdo, kdo už na Hronov jezdí deset let, prošvihne páteční úvodní setkání, o to samozřejmě nejde, ale kdyžtak ať teda fakt vstane v pět ráno a v sobotu na devátou do semináře dorazí. Dost lidí přijede o den nebo i o dva později – což narušuje kontinuální práci v semináři, lektorovi to komplikuje život, i pro ostatní účastníky je to nekomfortní… Letos jsme všude psali, že to nejde, ale i tak mi chodí e-maily typu „Jenom jsem chtěl říct, že přijedu v pondělí“ – a mně to prostě přijde jako hrozná škoda. Proto se snažíme dělat i kratší semináře, příští rok to zkusím udělat tak, aby byly i s pozdějším nástupem, nejenom s dřívějším odjezdem.

Je o ty kratší semináře účastnický zájem? Třeba doc. Ondra (nejedná se o shodu jmen –pozn. red.) učí seminář, který byl nabízený zároveň jako šestidenní a zároveň jako dva třídenní – v jakém poměru se to prodalo?

To byla docela legrace. Ta šestidenní varianta se velice rychle vyprodala a potom se zaprášilo i po těch třídenních, jenže spousta lidí si koupila oba běhy – ve všech třech mutacích byl vyprodán jako druhý. Herecký trénink je asi sám o sobě tak lákavý seminář, že by se vyprodal vždycky, možná by se zaplnily i dva celotýdenní. Moc z toho tedy nezjistíme, ale podle toho, co lidé říkají, zájem o kratší semináře je, rozhodně v nich chci pokračovat.

Zeptám se úplně osobně: my dva se z hronovského semináře Jardy Kodeše známe z doby, kdy mně bylo sedmnáct a tobě jenom nepatrně víc. O dost let později jsme se už jako starý páky sešli na dalším senzačním semináři u Jirky Adámka. To už jsme byli oba po škole –  co ti ty semináře dávaly? A co tě jako vystudovanou produkční táhlo k Jirkovi?

Mně to dávalo strašně moc – ze začátku jsem byla prostě náctiletá ochotnice a chtěla jsem se zdokonalovat v jevištní řeči a jiných základních dovednostech. Ale potom, když jsem studovala produkci na DAMU, jsem si vybírala praktičtěji, jeden rok jsem si třeba zapsala seminář techniky, s tím, že se naučím terminologii, jak s techniky komunikovat… Brala jsem to hodně prakticky, s ohledem na to, co bych mohla využít. Potom, když jsme se potkali u toho Jirky Adámka, to pro mě bylo strašně zásadní otvírání kreativity – tehdy už jsem dávno dělala produkční v profesionálním divadle, ale chtěla jsem si nějak zablbnout, nesedět jenom a nevymýšlet fermany, zkusit mozek trochu rozpumpovat jiným směrem. Fungovalo to tehdy báječně.

Neuvažovalas, že bys zase vrátila seminář produkce, který jsi na Hronově vedla už celkem před lety?

Já nevím, jestli by o to byl zas až takový zájem. Pravda je, že za mnou občas někdo přijde a ptá se, ale zrovna tohle bych asi nechala radši rozhodnout Honzu Julínka než sebe. A kdyby ještě měly být semináře pod mým vedením, asi bych obojí zároveň dělat nemohla, nebo bych musela mít větší aparát asistentek na odbavování ostatních seminářů a podobně. Já bych ho vlastně dělala i ráda, s nějakými dalšími lektory – myslím, že u tohohle semináře je lepší zastoupit vícero oborů, pojednat trochu PR, trochu autorského práva, udělat „kurz divadelního přežití“ nebo něco takového.

Jak se ti vůbec daří lektory získávat? Lektorská osada je vysloveně elitní, ale festival přitom nijak zázračné podmínky nenabízí… Jak se ti je daří přesvědčovat, že mají přijet?

Mezi lektory je samozřejmě pár srdcařů, kteří na Hronov jezdí dlouhá léta, vědí, co je čeká, a stejně do toho jdou. S těmi novými není ta vyjednávací pozice tak jednoduchá, ale já se jim snažím vysvětlit, že je to tu prostě bude bavit. Že je to speciální týden – a že zejména pokud nemají s amatérským divadlem běžně kontakt, bude to pro ně nové. Že tu funguje úplně jiná realita. A že si myslím, že všichni moji kamarádi profesionální divadelníci si to aspoň jednou v životě prostě zaslouží zažít.

Ptal se Michal Zahálka

Tereza Ondrová

Zpět