Vždycky je to jakoby trochu „nekroflý“

4.8.2024

Jaká byla geneze „líbivého“ názvu souboru – Nekroflík? 
Ema: V původních prostorech, kde náš soubor zkoušel, jsme si říkali Knoflík. A když jsme změnili prostory i přístup k tomu, co chceme dělat, tak jsme si řekli, že to bude Nekroflík.
Ondřej: A taky je to trochu tou pracovní morálkou.

Kdo přišel s námětem Murakamiho sbírek Muži, kteří nemají ženy a Po otřesech?
Antonín: Na začátku tvorby jsme si řekli, s čím bychom chtěli pracovat, a vyšly nám z toho povídky. Zároveň jsme chtěli něco s metrem a podzemím, což nás zavedlo k Murakamiho povídce o tokijském metru. Nakonec jsme ale vybírali odjinud.
Ema: Taky jsme se bavili o tom, které povídky ze sbírky Muži, kteří nemají ženy jsou nosné, a zjistili, že máme materiálu málo. Takže jsme připojili ještě knihu Po otřesech.
Eliška: Povídek bylo původně mnohem víc, ale vybírali jsme ty, které se podobají.

Prázdnota, existenciální úzkost a hledání sebe sama (nejen) v současném světě. To nejsou úplně banální leitmotivy.
Ondřej: Ono to trochu souvisí i s tím názvem. Bylo už několik pokusů o to, udělat něco odlehčenějšího, ale ve finále to po tom procesu vždy sklouzne k tomu, že je to existenciální, jakoby „nekroflý“ – prostě Nekroflík, já to úplně nedokážu popsat… ale prostě je to sranda a pak už to sranda úplně není.
Ema: My se v tomhle vždy opíráme o to, že je to takový koloběh: něco zkusíme a režiséři Ondřej Kohout s Veronikou Borovkovou to pak učešou. A hodně se o tom bavíme. 
Antonín: Také bylo dost nápomocné, jak umí Murakami odlehčeně psát v rámci těžkých témat. Je to v něčem hodně bezprostřední.

Které ty motivy vnímáte jako sobě vlastní, v čem je to pro vás zásadní?
Antonín: Mně přijde, že nám tam hodně leze ta úzkost, hledání sebe sama a to, jak si mladí lidé nejsou jistí svým místem ve světě a jak je to celý hodně zmatený. Ale zároveň to hodně necháváme na interpretaci každého.
Ondřej: A také by z toho mělo nebo mohlo vyplynout, že je to vlastně v pohodě. Ta krize nebo to řešení těch věcí v sobě.
Antonín: Murakami navíc zajímavě pracuje s magickým realismem a vůbec propojením reálného a mystického; že vlastně život tak nějak pokračuje dál.
Ema: Také se nám vždy líbí komentáře typu, že sice tomu někteří diváci úplně nerozumí, ale je to pro ně hezký na pohled. 

Chystáte něco dalšího nekroflýho?
Karolína: Ondřej Kohout přišel s knihou Chyba, která je o klukovi, který pašuje vzácné rostliny z Japonska – a je to takový sci-fi z českýho prostředí. A to už jsme trochu ohledávali, zkoušeli nějaké aspekty a asi s tím budeme pracovat i dál.

Ptal se Lukáš Křížek

Nekroflík, Praha

Zpět