95. Jiráskův Hronov 1. – 9. 8. 2025

Vznikli jsme z přetlaku

31.7.2023

Rozhovor se souborem Ductus Deferens.

Ductus Deferens je název mladého nezávislého divadla, které dnes do hronovského off-programu přiváží inscenaci Drým Džurny – hraje se od sedmi večer na malé stagi v parku. O inscenaci i o divadle samotném jsme si krátce popovídali se dvěma z šestice herců, Markem Frňkou a Petrem Kultem.

Chápu dobře, že divadlo vzniklo jako takový paralelní projekt vašeho studia na katedře činohry DAMU?

MF: Přesně tak. Vlastně tomu dost pomohlo i období covidu, kdy jsme neměli moc do čeho píchnout – škola tehdy neměla, jak se o nás postarat, a my jsme chtěli svou energii z nějakého přepětí investovat jinam. Takže to není žádná revolta proti něčemu zaběhlému, prostě to jen vychází z přirozeného přetlaku, který jsme měli.

PK: Já si pamatuju, že jsem se bavil s Tomášem Čapkem, když vy jste byli v prváku a my v druháku. Bavili jsme se o tom, že nás zajímá ona komediantská linie českého divadla, že bychom na ni chtěli po svém navázat a že studium nám to úplně neumožňuje a nedává nám dostatek prostoru se v tomhle rozvíjet.

Napadá mě, že podobně před lety vznikl Cabaret Calembour, vnímáte ho jakou nějakou inspiraci?

PK: Já se teď dostal na doktorát, kde se chci tradicí českého autorského komediálního divadla zabývat. Je to zvláštní, ono to nějakou určitou podobnost má… A vlastně těžko říct, protože my se třeba pořád oháníme Osvobozeným divadlem, tedy konkrétně Voskovcem a Werichem, ale v životě jsme od nich samozřejmě nic neviděli, je to spíš taková intuitivní inspirace, než něco konkrétního.

MF: Souhlasím, ale pojítko s Calembourem je určitě minimálně v tom, že i oni vznikli jako nějaké podobné fórum.

Co je zač inscenace Drým Džurny, kterou jste přivezli do Hronova?

PK: Dá se tomu říkat inscenace?

MF: Jo, určitě, je to inscenace. Pevně vybudovaná inscenace.

PK: Je to taková věc, kterou jsme napsali během několika dní, částečně improvizací, částečně cíleným psaním, částečně skládáním hudby. Dokonce to ani není kabaret, vlastně to má děj, má to začátek i konec, což se nám povedlo asi určitě poprvé.

MF: Ale pořád to má prvky kabaretu v nějaké kolážovitosti…

PK: … a dadaismu v obsahu.

Zaujalo mě, že s vámi hraje i Josef Trojan – ten s vámi ale na DAMU přece nestudoval.

MF: Nene, to pojítko je přes Tomáše Čapka, člena našeho souboru a mého spolužáka. S Josefem byli teď společně rok v angažmá v Divadle Petra Bezruče v Ostravě. Tomáš asi po večerech vyprávěl, co a jak děláme, a Josef je člověk, který je zaprvé extrémně výborný herec, zadruhé má správný mladý entuziasmus. A myslím, že on sám přišel s tím, že by si to letos chtěl s náma zkusit.

PK: A je nutno říct, že ho Čapek asi dobře připravil, protože na první zkoušce, když jsme šli do improvizačního prostoru, okamžitě to chytl, jako by s náma byl od začátku.

Ptal se Michal Zahálka

Zpět