O co jde? O to, že jde o (s)prostou krádež – práce autora i překladatelky je zcizena a oba jsou kráceni nejen na autorských honorářích, ale i na prostém právu, aby výsledek mé činnosti nebyl vydáván za výsledek činnosti někoho jiného. Mohu se mýlit, ale navíc se nedomnívám, že by vyřízení práv na Barnesovu aktovku bylo pro amatérský soubor něco logisticky nemožného nebo finančně nedostupného (dodávám pro jistotu, že i kdyby bylo, podobnou krádež to neospravedlňuje).
Také jde o to, že přioděn cizím peřím soubor vypadá lépe než bez něj – ve světě amatérského divadla se autorství cení vysoko, a kdyby se nepřihlíželo k tomu, že si Záblesk turnovští „napsali sami“, kdoví, zda by se probojovali až na JH.
No a nakonec člověku pije krev mlžení, kterého se v celé věci soubor dopouští. Ve zpravodaji volyňského Pikniku režisér inscenace praví: „Inspirovali jsme se jednou situací z jedné hry, a i tu jsme výrazně pozměnili. Měli jsme námět a z osmdesáti procent ho proměnili.“ V hronovském Zpravodaji mluví ještě defenzivněji a sebevědoměji zároveň: „Námět jsme si vzali z jedné hry, kde byl milostný trojúhelník a slepci, ale považujeme to za naši autorskou věc, protože z toho původního textu nezůstalo skoro nic. Byla to vysloveně inspirace, příběh jsme postavili jinak, a z větší části si to napsali sami.“ Laskavý čtenář nechť si Barnesovo Není to tak špatný objedná z Aura-Pontu a posoudí sám: já tak učinil a pro vyjádření pana režiséra mám jen hezké jidiš slovo chucpe.